Jak mít kontrolu nad svými financemi a nekrachnout? | Maria Šimůnková – Nekrachni

Maria Šimůnková je spoluzakladatelkou projektu neziskového vzdělávacího projektu Nekrachni, který se zabývá jednoduchou věcí a to je odpovídat mladým lidem na otázku, jak funguje dospělý svět. Se spolužákem ze střední se rozhodli podmanit si finanční gramotnost a pomoct s tím i ostatním. Jejich výukové materiály jsou populární na základkách i na středních. Nově mají k dispozici i mobilní aplikaci Nekrachni, ve které se dostaneš do různých úrovní života podle toho, kde jsi ve skutečnosti. Nejen o financích se dočteš v našem rozhovoru.

Co v Nekrachni děláte?

Máme více přístupů. Snažíme se dodávat materiály jak do škol, tak i přímo komunikovat s naší cílovou skupinou na sociálních sítích. Momentálně jsou našimi hlavními kanály Instagram, TikTok a jednou týdně rozesíláme newsletter.

U newsletteru je super, že máme zpětnou vazbu třeba i od rodičů, kteří se ho rozhodnou odebírat, aby mohli potom o tématech týkajících se financí mluvit v nějakém jednoduchém jazyce se svými dětmi. Dále se snažíme natáčet edukační videa, která také dodáváme školám spolu s metodickými a pracovními listy. A hlavně máme mobilní aplikaci.

Jak jsi přišla s nápadem pokrývat tématiku finanční gramotnosti?

Všechno to začalo, když jsme se na začátku posledního ročníku střední školy, to znamená v oktávě, seznámili s mým co-foundrem Jakubem Rychlým a přemýšleli jsme nad tím, jaká témata pálí lidi našeho věku. Zrovna jsem řešila, jaké to bude, až se odstěhuju z domu. Celou střední školu jsem si říkala, že se těším, až vypadnu a budu moct bydlet sama tady v Praze. Ale potom mi začalo postupně docházet, že se budu sama starat o jídlo, o finance, budu se muset naučit prát a podobně.

Hodně toho se dá naučit podle nějakého návodu. Ale co ty finance? Naší motivací bylo začít řešit tohle téma způsobem bližším naší generaci tedy generaci Z. Přinášíme tato témata prakticky a srozumitelně, abychom se jich nemuseli bát.

Takže se zaměřujete na studenty od deváté třídy do kdy?

Do konce vysoké školy, ale píšou nám lidi, kterým je třeba i dvacet osm, že je to super. Takže ta horní hranice je rozvolněná. Ale zhruba od těch patnácti, kdy začínají takové ty první starosti, kdy student nebo žák může mít první brigádu až někdy do těch dvaceti šesti let.

Co všechno aplikace obsahuje?

Momentálně mluvíme o dvou verzích aplikace, jedna je pro školy a jedna pro veřejnost. Ta pro školy je čistě doplňkem k výukovým tématům, kde testuje znalosti a dovednosti žáků z týdenních lekcí. A druhá verze pro veřejnost je takový průvodce dospělým životem v kapse. My to bereme tak, že když jsi v mladém věku mezi 15 až 26, tak v životě děláš hodně různých věcí a se dostáváš do jiných levelů. 

Nejdřív si najdeš první brigádu, najednou musíš řešit nové věci, nový level.  Potom se odstěhuješ od rodičů a už jsi zase jinde. Přesně toto chceme reflektovat v aplikaci, že když nedostaneš na nový životní level, tak se ti změní obsah aplikace. Každá úroveň, každé to stádium mladého dospělého života obsahuje vlastní výzvy. A my právě chceme poskytnout pomoc jak na ně.

Je v aplikaci něco, na co si člověk v raném dospělém životě nevzpomene?

Snažíme se vzdělávat i v oblasti toho, jak funguje stát. Přijde mi ale, že lidé často zapomínají na určitou kyberbezpečnost spojenou s financemi. Člověk může jednoduše přijít o peníze, když například vyzkouší nějaký free trial a zapomene ho ukončit.

Co všechno stojí za vývojem aplikace?

Náš vývojový tým. Respektive vysvětlím, jak fungujeme. V Nekrachni je nás momentálně dvacet tři, ale nikdo nepracuje full time.  Chceme, abychom se všichni mohli rozvíjet v něčem, co nás baví a dává nám smysl. To znamená, že nám stačí, když u nás člověk pracuje třeba 15 až 30 hodin měsíčně, což není tolik. Za vývojovým týmem stojí momentálně tři kluci a ještě designéři.

Musím říct, že se jedná o postupný vývoj. Když jsme s Kubou před dvěma lety přišli s tímto nápadem, mysleli jsme si, že to bude nějaké zábavné městečko, kde si lidi budou zkoušet i samosprávu. Nyní máme i product ownera, který vždy přijde a pomáhá nám nasměrovat naši práci. Vývoj probíhá postupně, možná někdy i trošku pomalu, ale myslím si, že nám to nevadí,  protože Nekrachni nestojí jen na aplikaci. Snažíme se vzdělávat, jak jsem říkala už předtím a všude mít co největší dosah.

Máte investora?

Terminologicky investora mít nemůžeme.  Jsme nezisková společnost.  To znamená, že my máme nadační příspěvky. Takže nadace, dalo by se to říct, jsou takové jako naši investoři, kteří za to nedostávají peníze – jejich odměnou je řekněme nějaké dobro, co konají. Aktuálně jsme nejvíce podporovaní nadací České spořitelny. Měli jsme i podporu od nadace Karla Janečka, Měli jsme i podporu od nadace Laboratoře Vodafone, nebo nadace Karla Janečka. Nyní se snažíme získávat finance i od individuálních dárců.

Nekrachni je tzv. zapsaný ústav. Co to znamená?

Zapsaný ústav jsou dvě formy nezisku.  Pokud máš Zapsaný ústav, co zní potom trošku vtipně, jelikož jsem ředitelka ústavu, tak máš ústav a spolek. Jsou tam legální rozdíly. Zjednodušeně bych řekla, že Zapsaný ústav je takové neziskové s.r.o..  Zakladatelé mají pořád určité právo veta. To znamená, že mohou odvolávat správní radu, která volí ředitele.

Pokud se něco začne ubírat špatným směrem, mohou zakladatelé zasáhnout.  Zatímco ve spolku mají všichni příchozí více méně stejná práva. Horší je, že o ústavu se toho dá poměrně málo dohledat. V posledních letech se měnila legislativa zhruba každé dva roky o tom, jestli je potřeba notářský zápis nebo ne.  Ale momentálně jsou náležitosti založení stejné jako u spolku.

V čem vidíš největší výhodu v nezisku oproti zisku?

Musím říct, že jsme se s Kubou dlouho rozhodovali.  Byl to proces, který trval asi půl roku. Kvůli tomu, že naším cílem je mít co největší dosah, chceme naše materiály i aplikaci nabízet zdarma. Kvůli tomu nám největší smysl dávalo jít cestou neziskové společnosti. Díky ní můžeme získat nějaké dotace, granty a nadační příspěvky. Nechceme, aby mladí museli dávat peníze za to, že se vzdělávají, protože si myslíme, že finance jsou tak důležité téma, že by ke vzdělávání měli mít přístup všichni a bez rozdílu.

Jak jsme na tom s finanční gramotností v Česku?

Není to nejlepší, ale zároveň to není úplně nejhorší. Česko si v evropském průměru nestojí tak špatně. Snažíme se rozvíjet kompetence pro finanční zdraví. To znamená, že i kritické myšlení, protože to hraje obrovskou roli.

Jaká je největší chyba, které se mladí lidé v oblasti financi dopouštějí?

Myslím si, že finance jsou něco, z čeho mají všichni respekt. Což je super, ale na druhou stranu je fajn se o tom pobavit nebo přiznat, že nevím a mám problém. Hlavní chyba je v nedostatečné komunikaci.

Jak si myslíš, že se Česko vypořádá s inflací?

Jak se k tomu staví Česko a naše vláda je trošičku průser.  Krize rozevírá nůžky ve společnosti. Lidé často nemyslí kriticky, a nevidí, co jsou následky jejich činů. Mám pocit, že se tady neklade moc velký důraz na pomoc těm, kteří ji potřebují.

Co bys poradila někomu, kdo je fakt úplně ve stresu, musí se odstěhovat z domu, hledat si práci, skončit školu a neví si rady?

Já bych řekla, ať nepodléhá panice.  Nikdy na to člověk není úplně sám.  Vždycky je kam se obrátit pro nějakou pomoc. Myslím si, že líná huba holý neštěstí.  Pokud jde do tuhého, je potřeba se obrátit na pomoc, ať už v rodině, nebo na různé organizace, třeba na člověka v tísni, který tady funguje a funguje dobře.

Je nějaký mýtus o financích, o spravování financí, který bys chtěla vyvrátit? 

Když jsem začala dělat Nekrachni už na střední, tak mi spolu žáci říkali, že je super, že se věnuji finančnímu vzdělávání, protože chtěli vědět, jak vyplňovat složenky.  To je takový mýtus, jelikož složenky dneska nevyplňují snad ani naši prarodiče.