Mladý podnikatel říká, že vyjednávání je každodenní práce

Dělat něco, co tě baví, by chtěl každý. Majiteli marketingové firmy Kryštofovi Kněžínkovi se to povedlo. Jestli na něj působí stres, nebo proč by se tento podnikatel chtěl stát Ceasarem se dozvíš na následujících řádcích.

Kryštof Kněžínek radí, jak na podnikání v mladém věku

Co tě motivuje k práci?


Dělám to, co mě baví. Samozřejmě jsou situace, kdy mi všechno leze krkem. Teď je to například účetnictví, předávám ho jiným lidem a je to trochu vysilující. Dál mě motivuje ta svoboda. Každá firma, pokud to není neziskovka, by měla fungovat za jedním jediným účelem – a to je vydělávat peníze. Peníze jsou pro mě prostředek, jak si užít svobodu a dělat věci tak, jak chci a kdy chci. Je to pro mě mnohem víc než mít na účtu miliony. Nakonec mě motivuje i to, že mám lidi, o které se musím postarat, faktury, které musím zaplatit.

Kdybychom se na to podívali opačnou optikou, jak motivuješ své zaměstnance? 


Má to trojí formu. Za prvé chci, aby každý dělal to, co ho baví. Na začátku se každého ptám na jeho silné stránky a po pár měsících zjišťuju, co by si chtěl třeba vyzkoušet. Pracuju s mladými lidmi, kteří se ještě hledají a já jim chci dopřát to, aby dělali, co sami chtějí. Druhé hledisko je, že dávám lidem větší role, když svou práci dělají dobře. Dám jim například na starosti nějaký projekt. A nakonec jsou motivací peníze. Pak také pořádáme teambuildingy a firemní akce, kdy se jednou za dva měsíce sejdeme. Je to uvolněný čas na zábavu. 

Jakým způsobem hledáš nové klienty? 


Prvotní kontaktování dělám z devadesáti devíti procent já. Stává se, že nás někdo doporučí nebo si nás klienti najdou sami na základě referencí. Aktivně klienty hledat nemusíme.  Spíš se snažím dbát na to, jestli na dalšího klienta budeme mít čas, zda mu budeme moct poskytovat kvalitní služby v termínu. 

Setkáváš se jako podnikatel s vyjednáváním? 


Když obchodujete, vždy vyjednáváte, a to nejen s klienty, ale i se zaměstnanci. Je to každodenní náplň života. 

Jaké k tomu využíváš metody? 


V první fázi musíte klienta přesvědčit, že to, co mu nabízíte, něco přinese. Když se domluvíme, tak mu dám nějakou cenovou nabídku. Když ji jí chce například snížit, řeknu: „Dobře, ale když snížíme cenu, máme tento požadavek.“ Můžou být klidně dva nebo i tři najednou. A není to tak jen u klientů. Když si někdo řekne o zvýšení platu, tak s tím nemám problém, když vidím, že si to zaslouží. Ale zase se ptám, co mi může nabídnout za to, když dostane víc peněz. Jsem přeci podnikatel.

Nastaly někdy v takové komunikaci konflikty?


Kdykoliv, když s něčím nesouhlasím, tak začne konflikt. Záleží, jak ten konflikt vypadá. Každý má na věc jiný pohled a hledáme řešení, aby byli spokojeni oba. Co se týče zaměstnaneckých vztahů, snažíme se problémy řešit hlavně v klidu. Hlas jsem zvýšil jen párkrát, když mě něco opravdu naštvalo. Jsem ale rád, když se něco řekne napřímo a nechodí se kolem horké kaše. 

Jaké platformy používáš pro řízení firmy?


Používáme Google Disk, kde máme úložiště veškerých souborů. Nově teď přecházíme na aplikaci ClickUp, kde je možné zadávat úkoly, tvořit skupiny a je tam možné i měření času. Chtěl jsem, abychom měli všechno na jednom místě. 

Jak se zvládáš stres?


Před pár dny jsem mluvil s tátou a ten mi říkal, že jsem pořád ve stresu. To tak asi bývá, když pracujete jako podnikatel. Větší měrou na mě dopadnou jen krize, třeba když něco nestíhám nebo něco musím odevzdat. Stres mi pomáhá se více soustředit a vydat ze sebe víc. Ale bojuju s tím. Snažím se nenechávat věci na poslední chvíli nebo si hledám čas na cvičení. Třeba teď jsme byli s tátou po dlouhé době na badmintonu. Pohyb mi pomáhá a snažím se se mu věnovat alespoň čtyřikrát týdně.

Máš někdy stres před schůzkami s klienty?


Vůbec. Máma mi vždycky říkala, abych si uvědomil, že naproti mně sedí člověk, který má stejné problémy jako já nebo chodí na záchod jako já. Já si jdu na schůzky s klientem popovídat a něco mu předvést. Samozřejmě musím být připravený , abych jakožto podnikatel nevrhal na sebe ani na svoji firmu špatné světlo, ale vlastně o nic nejde. Některé zakázky jsou zajímavější některé méně, ale já to beru všechno stejně. 

Takže na tebe nepůsobí stres ani v případě schůzek, kdy prezentuješ nějaký výstup?


Ne. Dokud výstup není takový, jaký bych si ho představoval, tak ho stejně vracím na revizi. Pokud s tím nejsem spokojený já, tak to ani nepředvedu klientovi. Jsou chvíle, kdy něco děláme na poslední chvíli, ale dokážu si většinou ty věci obhájit. Navíc mám i zpětnou vazbu od klienta. Řekne mi kritiku a já aspoň vím, s čím pracovat. Beru to pozitivně. My ale děláme kvalitní věci, a předáváme jen to, na co jsem hrdý. 

Setkal ses někdy s vyhořením?


Asi ano, jako skoro každý podnikatel. Nevím přesně, jaká je definice syndromu vyhoření, ale měl jsem pocit, že se mi do věcí úplně nechce a musel jsem se do všeho nutit. To se mi stalo před rokem a půl a trvalo to třeba tři měsíce. Občas je to jednorázově, že se do něčeho musím nutit, ale to vydrží třeba den nebo týden. Vždycky mě něco musí nakopnout, abych se z toho dostal. Stačí malý úspěch. 

Máš nějakou radu, jak se z takového stavu dostat?


Každý to má individuální, někomu pomůže být sám, někdo si o tom potřebuje popovídat. Když se u mě semele víc věcí najednou a musím řešit třeba nějaké krizové situace, snažím se měnit svůj denní režim. Dělám malé, postupné krůčky ke zlepšení. Vstávat brzy, jíst zdravě, cvičit, pravidelně pracovat a tak dál. Nebo mi pomáhá sprchovat se studenou vodou. Pokud mám možnost někoho delegovat, tak to udělám. Hlavně se člověk nemůže do práce nutit, protože z toho pak bude akorát otrávený. Najít si chvíli, vypnout a zapřemýšlet, co by mi vlastně pomohlo pokračovat je také vhodné. Pro mě je navíc důležité překonávat sám sebe a nebýt spokojený s tím, jaký jsem. 

Máš nějaký tip na time management? 


Plánuju si věci do kalendáře. Dělám si bloky, které mě čekají následující den a týden a k tomu si píšu, kolik času mi to zhruba zabere. Nechávám si i prostor na řešení neočekávatelných situací, protože každý den se něco takového může objevit. Mám pravidlo, že to, co mi trvá méně, než pět minut udělám hned. To jsou třeba e-maily nebo nějaké faktury. Pokud je to tvůrčí práce, nebo něco, co mi trvá delší dobu, naplánuju si to v kalendáři. Stejně tak zájmy mají v kalendáři své místo. Přítelkyně se mi směje, že si plánuju i čas strávený s ní. Pomáhá mi to v tom, že to mám před sebou a vím, jak můj den bude vypadat. 

Co bys v životě chtěl zkusit nejvíce a co nejméně?


Nejradši bych plaval v kleci se žralokem. Skočit bych si k nim netroufnul. Jinak už jsem skákal s padákem, potápěl se… asi bych se rád podíval do vesmíru, na to prázdno. A co bych chtěl vyzkoušet nejméně? To nevím. Mám filozofii, že by člověk měl zkusit všechno. Tím se dá poznat, jak uvažují a co prožívají jiní lidi. Možná bych nechtěl zabít člověka, ale nikdy nevím, co se může stát. Pak bych asi nechtěl zkoušet tvrdý drogy, třeba heroin.  

Kdyby ses mohl na jeden den stát někým jiným, kým by to bylo? 


Chtěl bych se podívat do historie. Existují nějaké prameny o tom, jak to tehdy bylo, ale ty mohou být zkreslené a mohlo to vypadat úplně jinak. Jednoho člověka bych asi vybíral těžko. Z české historie by to byl třeba Karel IV, z antiky filozof Sokrates a z Říma Caesar.  

Další články

Iva Pluháčková-Základy byznys etikety
Rozhovory

Základy byznys etikety s Ivou Pluháčkovou

„Podnikání má tři základní aspekty – vytrvalost, trpělivost a etiketu,“ říká Iva Pluháčková, lektorka etikety v byznyse, se kterou jsem se bavili právě o tom

Chceme tě poznat líp!