Mateřská dovolená – role mámy často přehluší roli ženy | Jaroslava Šnejdarová

Máma dvou dětí, podnikatelka, žena. To je Jaroslava Šnejdarová. Jejímu podnikatelskému nápadu dala vzniknout mateřská dovolená. Během kojení zjistila, že jí žádné oblečení nevyhovuje. Nechtěla se vzdát tohoto spojení mezi dítětem a matkou, ale zároveň chtěla vypadat dobře. Klasické mateřské oblečení nejen, že bylo nemoderní, ale hlavně nepraktické. Nemohla si třeba vzít šaty, ve kterých by kojila na veřejnosti. A tak vzniklo WOMUM – udržitelná značka oblečení nejen pro maminky a kojící. S Jaroslavou jsme si povídali o mateřské dovolené, Greendealu i to, jestli lze rozpoznat kvalitní oblečení od toho špatného.

Jak vzniklo WOMUM?

WOMUM je složení dvou slov.  Woman jako žena a mum jako máma. Naší filozofií je, aby se žena dál cítila jako žena, i když je máma.  Protože mnohdy se na to zapomíná a role mámy strašně přehluší roli ženy.

Cílíte na zahraniční zákazníky?  I skrz název?

Přesně tak.  Samozřejmě našimi zákazníky jsou i české maminky, ale cílíme hlavně na trhy, jako je Německo, Holandsko, Dánsko.

Proč zrovna oblečení pro maminky?

Mám ráda módu. Mateřská dovolená a doba kojení u mě trvala opravdu dlouho. Narážela na to, že jsem si nechtěla vyhrnovat tričko nahoru, nebo neustále řešit to, že si nemůžu vzít na sebe šaty, protože to dítko, když si řekne o mlíčko, tak prostě k tomu musí dojít. Dceru jsem kojila do porodu syna, což bylo dva a tři čtvrtě roku a potom ještě rok. A syna do tří let.

Opravdu jsem to řešila dlouho a právě na základě letitých zkušeností vznikly nějaké základní kousky. Od vzniku nápadu do nějaké byznysové realizace v pravém slova smyslu uplynula nějaká doba, ale pořád si zatím stojím.  A ty módní kousky, jsou nejen pro kojící, ale sluší i někomu, kdo už dávno nekojí. 

Co dělá tvoje oblečení udržitelným? 

Pokaždé, když náhodou zajdu do nějakého řetězce s oblečením, tak dostanu úplný osypky. Už na první pohled je vidět, že se to rozpadne po chvíli nošení.  A obzvlášť u těhotenské módy pro kojící maminky, kde je nulový výběr. Mám strašně ráda přírodní materiály.  Naši dodavatelé pochází z Německa i z Česka, ale vždycky klademe velký důraz na to, aby byl materiál nějakým způsobem přírodní, udržitelný.  I výroba materiálu, nejenom toho oblečení jako takového, aby odpovídala nějakým eko standardům.  Značka je navíc udržitelná v tom smyslu, že těhotenské oblečení nebo oblečení pro kojení člověk potřebuje jenom na nějakou určitou dobu a potom to dává pryč.

Buď se ho snažíte složitě prodat na nějakých bazarech, nebo dáte velkou tašku kamarádce, tak jako to šlo u mě, nebo sestře, nebo někomu, kdo to třeba zrovna potřebuje.  Náš koncept je založený na tom, že si oblečení můžete jak koupit na e-shopu, tak na šest měsíců půjčit, s tím, že zaplatíte nějakou část pronájmu a nějaký depozit, který se vám po návratu toho zboží vrátí na váš účet. 

Je o pronajímání oblečení velký zájem? Vyplatí se to?

Určitě ano. Naši zákazníci zatím preferují právě variantu pronájmu oblečení. Když si kousek, tak zamilujete a chcete si ho nechat na delší dobu, nebo kojíte třeba čtyři roky jako já v kuse, tak potom si ho samozřejmě můžete nechat a nic se neděje.

Jak se pohybujete cenově?

Začínáme třeba na nějakých padesáti eurech až do 375 eur za kabáty. Co se týče pronájmu, částka většinou odpovídá třeba čtvrtině celkové sumy.  Takž je to i dostupnější. Snažíme se vybírat dopravce, kteří nabízí třeba nějakou kompenzaci CO2a podobně.  Chceme, aby celý proces, když jde zboží od nás k zákazníkovi byl co nejvíc ekologický nebo udržitelný. Ale co potom zákaznice udělá s produktem, je na ní. Jedna z variant může být, že ho vrátí nám, a my ještě cyklus produktu prodloužíme dvakrát až třikrát.

Jaký produkt je nejpopulárnější?

Nejpopulárnější jsou většinou takové šaty, ve kterých se dá kojit. Jsou pěkné a zároveň funkční. To je přesně to, co jsem strašně dlouho řešila sama, když jsem kojila. Chtěla jsem nosit šaty, vypadat hezky a cítit se skvěle.

Kdo ty věci navrhuje?

Já a kolegyně. Přijdu s nápadem, jak by to mělo vypadat, vyberu si materiály, ze kterých bych to chtěla, společně to nějak načrtneme, ona mi na to udělá střihy. Testujeme hlavně funkčnost, protože se někdy zdá, že to bude fungovat a nakonec to nefunguje, tak jak si představujeme. Občas poprosím i nějaké kamarádky, které zrovna kojí, aby danou věc vyzkoušely.

Jaký máš názor na mateřskou dovolenou? Je u nás dostatečně dlouhá?

Nedávno ji prodloužili na čtyři roky. Moje mateřská dovolená vůbec nebyla mateřská, protože jsem celou dobu byla nějakým způsobem zapojená do firemních aktivit.  Takže jsem měla počítač dokonce i v porodnici.  Byla jsem za to strašně ráda, protože jsem díky tomu nevypadla z pracovního procesu a necítila jsem takovou šílenou izolaci, kterou spoustu mých kamarádek pociťovalo. 

Mateřská dovolená a způsob jejího trávení je volba ne povinnost. Může trvat půl roku, můžete se vrátit do práce hned. Dlouhou rodičovskou vidím jako dobu izolace. Jakmile potom máte hned další dítě, je už těžší dostat se zpět do pracovního režimu. Pokud u toho dokážete podnikat, dělat aktivity a věnovat se dětem naplno, skloubit to, tak je to super.

Často bývám ve Španělsku, kde chodí děti do školky už v půl roce. To jsou prostě ještě miminka.  A učitelky se o ně starají, dávají jim mlíčko, přebalují pleny. Vůbec si nedovedu představit, že bych svoje děti dala v půl roce do nějaké instituce, která by se takhle o ně starala.  Ale na druhou stranu je skvělé, že tam ta možnost je.  Vždy je to o individuálním kontextu, o tom, co člověku vyhovuje nebo jaké má rodinné zázemí. Myslím, že je to taková dvousečná zbraň, ta mateřská dovolená, protože někdy je super mít tu možnost a jindy se z toho stane vězení sebe sama s dítětem.

Co ty a mateřská dovolená pro otce?

Pokud je muž tak nastavený, proč ne.  Záleží na rodině, jak fungují, jak se k tomu muž postaví, jak dítě vnímá svět, jestli je v pohodě nebo jestli je hodně fixované na mámu.  V případě, že žena kojí dlouho, jsou pak samozřejmě děti fixovanější na mámu.

Na co si dávat pozor, když se dívám na materiál trička v obchodě?

My se hlavně díváme na složení materiálů, aby základem byla třeba bio bavlna, nebo vlna, která pochází z určitého regionu. Třeba právě vlny na kabáty nakupujeme od českého výrobce. Na etiketě, když budete mít etiketu od výrobce, který prodává, já nevím, bio bavlněná trička někde v řetězci, který se snaží o greenwashing, tak tam bude napsaná ta stejná bio bavlna, jako na etiketě nějakého produktu, který pochází třeba z nějaké malé dílny. Ale člověk si musí koukat trošku hlouběji, jaká práce zatím je. 

Kde nakupuješ oblečení ty? 

Snažím se, aby to byli buď to nějací menší návrháři, anebo strašně ráda nakupuju v secondhandech a na eBay.  Takže můj šatník je taková velká směska různých věcí, které jsou strašně individuální a to mě právě baví.  Když jedeme někam do zahraničí snažím se navštívit nějaký malý butik, místní návrhářky nebo místní secondhand. Přes sociální sítě sleduju profily různých holek, které prodávají třeba vybrané vintage kousky.  Takže můj šatník je velká směska různých zajímavých věcí.

Mohla bys objasnit koncept greenwashingu?

Značka, která normálně produkuje miliony věcí, které se vyrábí za šílených podmínek někde v Asii, a potom se to dostane na pulty tady v Evropě, zařadí do kolekce několik modelů, které jsou označené jako bio, fair trade, ekologická výroba.  Hezky si to pak zpropagují a zákazníci, kteří neví, tak si to koupí, protože si řeknou, hele, tak tohle to tričko je z bio bavlny, je to jako hezký, je to super, že to je bio. Problém je, že taková firma prodá jedno bio tričko na tisíc jiných.

Jak můžeme proti fast fashion bojovat?

Bojovat není to správné slovo, ale můžeme se třeba zamýšlet nad tím, kolik věcí potřebujeme  a když už si chceme něco koupit, tak něco, co do šatníku v celém kontextu dává nějaký smysl a o tom nákupu víc přemýšlet. A když už musíme, což samozřejmě nemusíme nikdy, můžeme si zvolit variantu second handu, ale když nevíme, jak na to a chceme jít do řetězce, tak spíš přemýšlet o tom, jaké oblečení se nám opravdu hodí, co je náš styl, co využijeme a co naopak ne.

Prostě někdo, kdo nemá rád vzory, si asi nepůjde koupit tygrovanou košili, ani když je zrovna ve slevě, protože ví, že mu v šatníku bude ležet. Takže přemýšlet.  To bude ta nejdůležitější rada, přemýšlet, co se nám k tomu oblečení, které zrovna máme, hodí. Možná taky fajn jednou za rok, což se snažím dělat já, udělat si trošičku pořádek, vyřadit věci, které nenosíme, protože to byl takový ten zkratovitý nákup nebo dárek od někoho atd. Tak to vyřadit, poslat dál.

No a potom máme v šatníku samozřejmě věci, které třeba nosíme rádi, ale tady se rozpáraly, támhle se udělala dírka, a tak je vhodné najít si někoho, kdo to umí opravit a jednou za čas tady tyhle věci, které nám tam takhle leží,  nechat opravit. 

Jak vnímáš klimatickou krizi, ve které se nacházíme a s ní spojená opatření, jako je například Greendeal?

Myslím si, že v tomhle má každý začít u sebe, jako ve všem. Začít u sebe a přemýšlet jakou maličkostí,  k tomu můžu přispět já, aby se to potom ve velkém důsledku nahromadilo v něco, co dává smysl. Například, když jdu nakupovat, musím si vše dávat do plastového sáčku? Za mě takové věci, které se řeší plošně a násilím, nejsou moc efektivní a myslím si, že lidi to potom o to méně vnímají. Takže být dobrým příkladem pro další generaci, protože s tou naší už se toho moc nezmůže.

Jaký máš názor na aktivismus, který dělá například Greta Thunberg?

Rozhodně je fajn, že se někdo takový sem tam objeví a na nějaké problémy upozorní.  Na druhou stranu si myslím, že celý systém už je v takovém strašném kole, který se nabaluje, že jeden aktivista s tím rozhodně nic nezmůže. Ale je fajn, že někdo upozorní na problémy, před kterými by třeba spousta lidí zavřelo oči. Takže rozhodně, ať takoví lidi jsou, ale musí to zasáhnout ostatní, jinak se nic nestane. Důležité je přenášet tuto tematiku do velkých byznysů.

Když jedna holka si bude dávat kávu do udržitelného kelímku, je to ve finále sice malinká kapka, ale také dobrá. Ale když se potom dále rozvíjí myšlenka toho být více ekologický v rámci nějaké firmy, dáváte tím příklad ostatním společnostem.

Jakými způsoby by se firmy mohly stát víc eko-friendly?

Každá firma je jiná, každá firma má jiné potřeby.  Dobré je dát důraz třeba na dopravu. Třeba ve městech, v různých zásilkových službách už existují varianty, které jsou více ekologické. Takže pro nás například není výjimka, že nám třeba kurýr přiveze celou paletu na elektrokole. Jsou to varianty, které může firma nabídnout zákazníkům. 

WOMUM funguje na e-shopu. Chtěla bys do budoucna i kamennou prodejnu?

V současné době máme jenom e-shop a ke kamenné prodejně zatím nesměřujeme. Snažíme se být taková, řekněme, evropská značka. Momentálně budujeme komunitu zákaznic a maminek. Začínáme v Praze, protože to je pro nás nejbližší, ale rozhodně chceme náš koncept přenést i do dalších měst v Evropě. 

Druhým záměrem našeho projektu je vytvoření komunity maminek pro sdílení svých potřeb. Nejen v tom smyslu, že miminko pláče, tak co s ním, ale za každou ženou, která je máma, je také nějaká minulost, nějaká kariéra, kterou budovala, buduje nebo v ní pracuje.  Chceme podpořit právě networking žen, aby si navzájem nějakým způsobem mohly pomáhat.

Takže se soustředíme nejen na to, jak ta žena vypadá, ale i jakým způsobem se dále integruje a networkuje s dalšími lidmi. Často se stane, že nastane mateřská dovolená a maminka zůstane izolovaná doma, její svět se stanou její dvě děti, kuchyně, cesta na dětské hřiště, kde se třeba občas potká s jinýma maminkama, cesta zpátky domů a to je všechno. Čeká na manžela, který přijde večer z práce a vyžaduje teplou večeři. Takže chceme maminky trošku více zapojit.  Součástí našeho webu je i blog, kde píšeme různé typy, jak cestovat s dětmi, nebo jak si právě najít pro sebe nějaký čas, typy na zajímavé knihy a tak dále.