Malá myšlenka s velkým dosahem tvoří značku oblečení Talabaya

Návrhářka Mirka Talavašková dokázala ve svém oblečení spojit dvě kultury – evropskou a arabskou. Jak se jí to povedlo? Zapojila do návrhů tradiční arabský kabátek Abaya. A tak vznikla i její značka Talabaya. Proč se rozhodla zaměřit na trh Blízkého východu, jaké je to vyjednávat s tureckými dodavateli i co by sis měl na sebe vzít na pohovor, se dozvíš v následujícím rozhovoru.

Jak bys charakterizovala oblečení, co tvoříš?

Jednoduchou, elegantní. Kdo zná moji tvorbu, ví, že úplně nelítám v barvách, ačkoliv je miluji a není problém udělat něco barevného na míru. Ráda promýšlím věci do detailu a potrpím si na kvalitních materiálech. Věřím, že záleží na finalizaci produktu. Pokud jej máte precizně zhotovený, klienti se k vám vrací.

Kdo je tvým cílovým zákazníkem?

Většina mých klientek je ve věku třicet plus. Mám i klientky, kterým je přes sedmdesát. Ale když bych to vzala na národy, tak je to nejčastěji Češka, pak žena ze středního východu nejčastěji z Dubaje a Saudské Arábie.

Z jakých šiješ materiálů?

Ku podivu ráda tvořím i z umělých materiálů. Lidé si myslí, že umělý materiál je jen igelit, tak to ale opravdu není. Lze z nich vytvořit fakt nádherné modely, které vydrží a vypadají perfektně. Samozřejmě také miluji len a hedvábí. Každý ten materiál má svoje. Spíše jde o to, jak by klientka chtěla vypadat. Některé klientky preferují jen umělé materiály, protože nechtějí vypadat zmačkaně, což je charakter toho umělého vlákna.

Jak se pohybuje cena materiálů? Dokážu si představit, že třeba u hedvábí to musí být docela vysoké. 

U některých polyesterů se hodnota rovná té u hedvábí. Cena je široký pojem. Někde se zohledňuje počet metrů, někde koupíte tři metry za stejnou cenu jako deset. Záleží na dodavateli.

Odkud pochází jméno Talabaya?

Jednou za mnou přišla klientka, že jede pracovat do Saudské Arábie. Tehdy tam platila mnohem přísnější pravidla ohledně toho, jak se ženy mohou oblékat. Požádala mě o šatník, který bude splňovat tamní pravidla, ale zachová si evropský vzhled. Tak jsem začala kombinovat dvě kultury. Moje klientka díky tomu nemusela chodit oblečená jen v černém kabátku Abaya, ale zároveň dodržovala jejich pravidla. Když ji tehdy její arabské kolegyně říkaly, že má pěkné Abaye a jejím evropským kolegyním se taky líbily, brala jsem to jako impulz pro založení značky. Název tedy pochází ze složení dvou slov – Talavašková a Abaya – Talabaya.

Takže ses přes tuto klientku dostala na arabský trh?

Ano, na jedné konferenci mluvila o propojování kultur a jako příklad uvedla mě. Tenkrát za ní došla zakladatelka Islamic Fashion Design Council, která v Dubaji pořádala event o módě. Pozvala mě tam. Hned mě přijali na pop-up story do BHV Marais, Debenhams Kuwaitu, Harvey Nichols v Saudské Arábii, pak do Dubaje, do butiku jedné místní šejky a najednou se Talabaya dostala na mnoho míst zároveň. Byl to až neuvěřitelný úspěch, protože normálně musíte několik let jezdit pravidelně na veletrhy a neustále ukazovat svoji značku. Mně se to podařilo díky účasti na veletrhu v Dubaji.

Kde všude máš obchody?

V Praze, ale mám zastoupení v Rijádu v Saudské Arábii. Kvůli pandemii jsem musela zavřít pobočku v New Yorku a v Dubaji, kde bych to ráda znovu obnovila. Aktuálně ještě řeším Istanbul.

Jaké jsou rozdíly při provozu obchodu u nás a na Blízkém Východě?

Nedokážu to porovnat, protože já vždycky zabalila zboží, poslala ho do obchodů a oni to tam prodávali. Tady dělám všechno a hlavně péči o klientky. Věřím tomu, že bych tohle mohla vybudovat i v zahraničí, ale nejdříve je potřeba dát o sobě vědět přes obchody. Arabky jsou zvyklé například na svatební šaty od designéra. Já musím zajistit, aby se o mně dozvěděly.

Jakožto člověk, co se pohybuje v módě, co bys doporučila lidem, aby si oblékli, když jdou na pohovor?

Určitě něco, co vás charakterizuje. Nervala bych kreativního člověka nutně do kostýmku jenom proto, že to někdo radí. V daném oblečení by vám to určitě mělo slušet. Ten, kdo s vámi dělá pohovor, by měl vidět, že víte, kdo jste, sluší vám to, voníte, nemáte špinavé boty, jste upravení. Je důležité, abyste vynikli a prodali svůj um.

Na začátku jsi dostala investici, můžeš mi trošku popsat, jak to probíhalo?

Nabídka práce v Dubaji s sebou přinesla spoustu práce. Musela jsem rychle vytvořit profesionální prezentaci a zboží. Tenkrát jsem měla deset designů. Musela jsem je ukázat v kopiích, což zase obnášelo nákup materiálů, zaplacení lidí, vytvoření webu, letět do Dubaje, bydlet v Dubaji. Najednou byl k tomu potřeba velký obnos financí. Měla jsem čtvrt roku na to všechno vytvořit.

Jakým způsobem jsi investory hledala?

Myslím si, že s investory je to hodně o příležitostech. Tak jako já mám talent na barvy, na oděvy, vymýšlení něčeho kreativního, tak věřím tomu, že investoři mají talent na to poznat, co by mohlo být dobré. Někdy je ten proces rychlejší, někdy pomalejší. Celkově si myslím, že je to o tom nápadu, který pokud má šanci na přežití, tak přiláká hodně investorů.

Jak se cítíš jako podnikatelka?

Nikdy jsem nebyla zaměstnaná. Nepřijdu si ale jako podnikatelka, spíš jako kreativní člověk, který vytváří novou značku. Pro mě to je nejen značka, ale i filozofie. Hrozně důležitá je pro mě myšlenka propojování kultur. Od malička je pro mě totální biblí Zikmund a Hanzelka. Vždycky jsem je obdivovala, jak poznávají nové země, jídla a kultury. Vidím to podobně s Talabayou, která je pro mě jakýmsi životním postojem, v němž by měl být respekt ke kulturám a k lidem.

Hlavně ze začátku pro mě bylo důležité vyvracení předsudků. Češi mají spoustu představ o tom, jak to mezi Araby chodí a jak ženy trpí, což se samozřejmě děje, ale to i tady. Chtěla jsem mými návrhy dovést lidi k otázkám, proč Abaya, co to je, kde všude se to nosí, a že například můžete tyto kabátky najít i ve východním Rusku či v Africe. Otázky pak lidi dovedou ke kulturám a to přináší i pokoru. Pokoru vůči všem lidem na celé planetě. Je to sice malá myšlenka, ale s velkým dosahem.

Jaké vnímáš největší změny mezi tím, když jsi začínala a dnes?

Dejme tomu před covidem byl wow start, opravdu takový snový začátek. Nyní mi přijde, že všechno, co jsem na začátku přeskočila, musím řešit. Především mám problém s tím, kde vyrábět. Kdybych měla vyrábět v Česku, tak nestihnu plnit termíny. Největší rozdíl vidím v tom, že předtím jsem měla prostor na kreativitu. Teďka toho prostoru, na kreativní část je méně. Větší část mé práce je o tom, jak vyřešit, abych vyráběla a nehroutila se, že mám zase posunutý termín, nedodali mi tohle, nemám tohle a tak dále. Je to frustrující.

Jsou nějaké strategie, které při vyjednávání s dodavateli volíš?

Ideální je nemluvit jenom s jedním dodavatelem. Při hledání materiálů obejdu všechny. Po showroomech chodím klidně několik dní, zjistím si podmínky dodání, osahám kvalitu materiálů a selektuji si z toho ty nejlepší. Samozřejmě i dodavatel má nějakou strategii. Momentálně mě už v Istanbulu znají, protože se tam vracím, takže se i jejich přístup ke mně mění. Když jim řeknu, že potřebuji konkrétní materiál, chtěla bych, aby to bylo takové a makové, tak kdybych tam byla poprvé, řeknou mi, že ho nemají. Dnes se kouknou do výroby na vzorníky, ukážou mi, co mají a podle toho se domluvíme. Neumím se hádat. Pocházím z naší kultury, takže respektuji danou částku, protože se tak člověk ohodnotil

Jsou nějaké mechanizmy či systémy, co používáš, abys nemusela všechno osobně kontrolovat?

Na finance mám účetní, důležité kroky probírám s investorem. Dále mám člověka na PR a marketing. Velkou kontrolou jsou pro mě i klienti. Na jejich zájmu je krásně vidět, jestli dané věci fungují či ne.

Co je pro tebe důležité, když někoho přijímáš?

Energie. Tím myslím, že nepřijde člověk, který se mě bojí. To by tady nefungovalo. Musí mu jiskřit oči, protože podle jiskry v oku se pozná, že jste plní života a to já potřebuji. Pak je důležité dívat se n fluktuaci klientů. Třeba v PR když jim klient vydrží maximálně půl roku, tak to o něčem odpovídá. Dříve jsem na to nekoukala, ale vím, že to byla chyba, protože většinou ti lidi nebyli loajální.

Jakožto hlava celého byznysu máš nějaké tipy nebo triky na time management?

Google kalendář, tam mám všechno včetně prostoru na kamarády a přesto nejede vlak. Potřebuji mít ve svém životě přátele. Jednu dobu jsem pracovala hodně a pak jsem vyhořela.

Jak ses s tím vypořádala? 

Trvalo mi to, dejme tomu, čtvrt až půl roku. Úplně jsem neodpadla. Potřebovala jsem fungovat, protože nemám partnera, který by se o mě postaral. Sešlo se tehdy spoustu faktorů dohromady. Život, soukromí, práce, spousta práce. Až jsem jednou na schůzce s klientkou doslova padla na všechny čtyři a dvě hodiny jsem brečela.  To byl jasný signál, že to musím vyřešit. První, komu jsem volala, byla psycholožka, která mi doporučila svoji kamarádku, protože mě znala, takže mě nemohla přijmout. Pak jsem se dala do čtení duchovních knížek, hledání boha. 

Znovuzrození přišlo pochopením toho, kdo jsem a o čem asi ten život je. Duchovní cesta s sebou nesla i praktiky, jako třeba terapie ibogou a ayahuasca. Takovéhle terapie, které vás dostanou úplně do hloubky a otevřou. Díky nim máte neskutečnou hromadu aha momentů, kdy vám začne všechno docházet, včetně vašeho soukromí, včetně vašich vztahů, postojů, včetně vaší práce. V mém případě jsme já, moje vztahy a moje práce všechno vzájemně propojené. Důležité je to mít v harmonii, k čemuž mi právě pomohlo hledání toho, kdo jsem já.

Existuje v podnikatelském světě něco, co bys nikdy v životě nevyzkoušela?

Asi podnikání, kterého si nevážím. A také bych nikdy nešla do něčeho, čím bych zaneřádila celou planetu.

Kdyby ses mohla na jeden den v životě stát kýmkoliv, čímkoliv, živým mrtvým, kdo by to byl a proč? 

Teď mi v hlavě prolítla chobotnice. Nedávno jsem viděla nádherný dokument o člověku, co dokumentoval jednu chobotnici. Každý den se naučila něco nového a zapojovala to do svého žití pod vodou. Asi by mě bavilo pohybovat se ve vodě.