Jak funguje firma se 4 společníky? Rozpory jsou přirozené, říká Michal Perna

Za kvalitním podnikem nemusí stát jen jeden člověk. Jak firma s více společníky vypadá popisuje milovník kávy a původce Kafánka Michal Perna. V rozhovoru dále mluví o tom, jak motivovat zaměstnance nebo jak se mu studijní cíle přetavily v ty podnikatelské.

Nebaví tě číst? Koukni na rozhovor!

Můžeš popsat, jak to vypadá uvnitř tvojí firmy, jsi společník?

V týmu jsme čtyři společníci. Bez nich bych tu už dávno nebyl. Máme rozdělené úkoly – Vladimír se stará o výrobu Kafánka a technickou práci. Julius má na starosti část administrativy, personální věci, dělá baristu a pomáhá s provozní částí. Já mám na starosti zbytek administrativy, schůzky, účetnictví a obchodní činnost.

Když jste ve firmě čtyři, existuje riziko, že se pohádáte. Jste na to připravení?

Rozpory mezi sebou máme a je to přirozené. Vznikají také chyby, které ty hádky zapříčiní. Všichni ale máme stejný cíl a důvěru v ostatní. Vše je ošetřené na základě společenské smlouvy, která nám dává jistotu, že se nestanou podrazy. Vlastně ani nemůžou. Odhlasovali jsme si své připomínky a ujasnili jsme si věci, přes které nejede vlak. 

Jaký je ten společný cíl?

Za mě je to být nezávislý, svobodný finančně i v rozhodování. Když člověk nemá starosti s penězi, může být kreativnější a může si čas rozvrhnout jednodušším způsobem. Také chci mít kolem sebe lidi, kteří mají rádi svou práci a jsou přátelé. 

Jste čtyři společníci. Kolik máte zaměstnanců?

Dlouhodobě spolupracujeme s brigádníky, kteří znají náš systém i příběh. I oni nám pomáhají firmy budovat. Celkově nás je osm. Jinak si v rámci snížení nákladů děláme vše sami, abychom mohli dál investovat a růst.

Jak jinak, než penězi ještě motivuješ zaměstnance? 

Dobrým týmem a prací, která má smysl. Chci předávat vizi a informace o tom, co se plánuje. Máme tak viditelný cíl – chceme se dostat sem, pojď nám s tím pomoct. 

Co tě na založení firmy nejvíc překvapilo?

Stalo se to hrozně rychle. Najednou si člověk uvědomí: „Co teď s tím?“ Mám zodpovědnost nejen za sebe, ale i za firmu. Je to dítě, které chce energii a je třeba ho rozvíjet. 

Máš nějaký tip nebo radu, kterou bys dal začínajícím podnikatelům?

Je lepší mít vše vymyšlené dopředu a počítat s neúspěchem. Důležitá je příprava a realizace. Mějte finance, hlavu otevřenou a nebojte své myšlenky realizovat. 

Je nějaký způsob, jak předejít syndromu vyhoření?

Nejde to vyřešit lusknutím prstu. Chce to čas a v zádech lidi, kterým věříte. Když jsem byl v podobné situaci, v práci jsem neskončil. Musel jsem dál dělat to, co bylo potřeba. Pomohlo mi odstranit vše, co mě nadbytečně zatěžovalo.

Předejít se tomu může tak, že se člověk zaměří na jednu věc a tu dotahuje. Mít odpočinek a jasné plánování, ve kterém je zařazená i rodina a sport. Nejde se věnovat jen práci. Pracovat 20 hodin denně nedoporučuju, nemá to smysl a není to život. Člověk z toho pak ani nemá radost. Navíc když je někdo nervní a neodpočatý, nepomáhá to ani byznysu. 

Říkal jsi, že jsi pracoval i dvacet hodin denně. To tvůj spánek asi nebyl kvalitní. Co bys doporučil pro lepší spánek?

U mě funguje sport a meditace. Při meditaci sedím se zavřenýma očima a snažím se dostat všechny myšlenky z hlavy. Soustředím se na srdce, na tělo a snažím se co nejvíce oddálit času a problémům, co nejvíce se od věcí odosobnit a být tady a teď. 

Máš nějaký tip na dobrou organizaci času?

Dělám si to po svém, jsem čárač. Někam si napíšu poznámku a díky vizuální paměti vím, co mám dělat. Kolegové mají úkolníčky přes Google a díky tomu dokážou dotahovat věci lépe. Já řeším největší priority a zbytek předávám dál. Všechno ale nejde stíhat.

Jaký jsi byl student?

Dělal jsem střední hotelovou školu v Holešovicích, ale nepředstavoval jsem si, že budu dělat v gastronomii. Jsem z fotbalové rodiny a chtěl jsem dělat sport management. Rodinné zázemí je pro člověka hrozně důležité. Naši se spíše věnovali bráchovi, ale to je citlivé téma a nechtěl bych se do toho zaplétat. Během školních let jsem s rodiči bojoval, což způsobilo, že jsem byl možná až moc sebevědomý. Jednu dobu jsem předsedal školnímu výboru a chtěl jsem založit školní noviny, protože jsem rád psal. 

Na vysokou jsi ale nešel… 

Nakonec jsem se tam nedostal. Tehdy jsem měl možnost odjet na lodi do zahraničí. Plán byl zůstat na sezónu a vrátit se zpátky do školy. Z jedné sezóny se stala další, pak další… Takhle jsem strávil na Rýnu čtyři krásné roky. Když jsem se vrátil do Prahy a chtěl se usadit, začal jsem pracovat v Hotelu Hilton. Tam jsem se seznámil s Jirkou a Juliem a měli jsem první myšlenku toho, založit kavárnu. Měla se jmenovat HRfé, což je vtipné, protože teď máme kavárnu na Harfě. Na co člověk myslí, to dostává.

Řekl bys o sobě, že jsi vizionář?

Jsem spíš snílek a idealista. Vizionář budu teprve až se to všechno splní.