Vstupenka do světa současného umění se stala zajímavým byznysem

Jakub Svoboda se rozhodl zpřístupnit současné umění širším společenským vrstvám. Jak? Jednoduše. Přišel s digitálním tiskem, který si můžeš dovolit i ty. Jeho firma 100ks, jak už sám název vypovídá, tiskne sto kusů daného obrazu od současných českých umělců, které pak prodává široké veřejnosti. „Řekl jsem si, že už jsem dostatečně dospělý na to, abych měl doma nějaká umělecká díla,“ vysvětluje Jakub. Jenže investice do umění jsou vysoké a tak se zrodil nápad na 100ks. Jak vypadá podnikatelská cesta ve světě umění, i jaký mají vkus Češi, se dočteš v následujícím rozhovoru.

Nebaví tě číst? Koukni na rozhovor!

Jak funguje 100ks?

Snažíme se zpřístupňovat současné české umění, a to tím, že s respektovanými a etablovanými kurátory vybíráme zajímavé české umělce a společně s nimi vytváříme limitované edice uměleckých tisků, kterých nikdy nevznikne víc než sto kusů, odtud tedy název 100ks. S nápadem jsem přišel já, protože jsem si uvědomil, že jsem už opravdu hodně dospělý na to, abych měl doma prázdné stěny. Tak jsem se začal tomu věnovat a zjistil jsem, že proniknout do světa umění, do uměleckého byznysu není úplně snadné. Musíte tomu věnovat hodně času, a přišlo mi, že určitě musí být nějaká jednodušší cesta,  jak se k tomu ke všemu propracovat.

Považuješ se za alespoň trošku odborníka na umění, nebo si to ještě nedovolíš říct o sobě?

To si nedovolím říct.  Nemám vystudované dějiny umění, nejsem ani historik a nejsem v tom odvětví dlouho, ale samozřejmě nějaký přehled myslím, že už mám.

Jak probíhá výběr umělce, se kterým chceš spolupracovat? Pomáhají ti s tím kurátoři?

Aktuálně spolupracujeme se dvěma kurátory.  Jeden kurátor je Petr Vaňous, a druhá je kurátorka Karina Kottová.  Oba to dělají už řádku let. Karina je ještě vedle toho ředitelkou společnosti Jindřicha Chalupeckého. Petr Vaňous je uznávaný historik umění a zároveň kurátor, který má spoustu vlastních kurátorských aktivit a výstav.  Naše spolupráce funguje tak, že se snažíme s kurátory přijít vždy na nějaké zajímavé, ucelené téma, do kterého by se dalo zapojit několik zajímavých umělců.  Kurátoři je potom oslovují, baví se s nimi a společně jim představíme myšlenku. Následně přichází technická fáze produkce.

Co obnáší technická fáze produkce?

Technická fáze produkce je vlastně ten samotný tisk.  Umělecký tisk není formou litografie ani jiných klasičtějších tiskových technik, děláme kvalitativně nejlepší, co je dnes technicky možné, a to je digitální tisk,  který pigmentový, na 100% bavlněný papír. Navíc si dílo musíme vždy speciálně nafotit. Neexistuje na to jednoduchý skener, respektive něco podobného na to existuje, ale my to nepoužíváme. Hromada času se stráví ještě v postprodukci, a teprve poté se to posílá do samotného tisku. Nakonec vše převážíme k umělcům, kteří jednotlivé tisky číslují a podepisují.

Jakým způsobem umělce oslovujete? Mají o to zájem, nebo jsou nějaké bariéry, které musíte překonávat?

Výběr samotných umělců je přímo na kurátorech, i když jim do toho samozřejmě trochu mluvíme. Komunikace tak probíhá přímo mezi kurátory a umělci, protože se v drtivé většině případů znají. Zatím nás nikdo neodmítnul. Kdybych se o to snažil bez kurátorů, bylo by všechno výrazně náročnější.

Jakým způsobem umělce odměňujete?

Neplatíme nějaké fíčko z prodaných kusů.  To znamená, že nemusí čekat na to, až se něco prodá, a doufat, že něco se podaří, ale platíme jim část peněz dopředu, v podstatě hned po podpisu smlouvy, a další část dostávají v průběhu, až podle toho, co se prodá. Vždy dostávají od nás peníze dopředu, tím pádem se nemusí bát, že by to dělali úplně zadarmo.

Proč jste se zaměřili na konkrétně na printy?

Umělecké tisky nebo ty limitované edice jsou z mého osobního pohledu super balanc mezi něčím skutečným, co opravdu prošlo rukama umělce.  Má to nějakou sběratelskou hodnotu, i když teoretickou, tak není to jen kus papíru. Navíc je děláme pomocí digitálního tisku, což je důležité z důvodu kvality. Sám jsem si vyzkoušel zakoupit několik různých tiskových forem a nelíbily se mi tolik.

Co vás dovedlo k umění? Měl jste k němu blízko?

Neměl.  Je to celý nápad od nuly. Jak jsem říkal na začátku, bylo to řešení vlastní potřeby. Přišlo mi, že na trhu je na to místo, že existují lidé, co jsou na tom podobně jako já. To znamená, že si třeba někdy v minulosti mysleli, že by si chtěli pořídit nějaké skutečné umění, ale vlastně nevěděli, kde začít. Tak jsem si říkal, že udělat takovou vstupenku do světa současného umění by mohl být i zajímavý byznys.

Máš v plánu zařadit do repertoáru i zahraniční umělce?

Nevidím moc důvodů, proč bychom do české verze dávali zahraniční autory. Nicméně pokud se nám bude dařit, můžeme se rozvinout i v zahraničí. Myslím si ale, že to vždy necháme postavené na podpoře lokálních umělců

Jak vypadá financování takového projektu?

Dostali jsme investici od investiční skupiny Imiton, která nám s rozjezdem extrémně pomohla, bez toho by to bylo v podstatě výrazně složitější, právě kvůli tomu, že dáváme všem umělcům, peníze dopředu. Navíc to není žádný market place, kdyby to viselo ve vzduchu, ale ty tisky jsou hotové a díky tomu taky můžeme nabízet nějakou zákaznickou zkušenost. Tisky totiž dodáváme do čtyřiceti osmi hodin. Pokud si ho přejete zarámovat, tak do pěti dnů.

Co tvoří největší část nákladových položek?

Největší část nákladů nám tvoří odměny umělců a samotný tisk.

Můžeš nám říct, kolik tak v průměru stojí odměna pro umělce, v jakých hodnotách se to tak zhruba pohybuje?

Je to různé, proto jsou i finální ceny tisků na e-shopu  jiné, protože jsme si vymysleli  takový model, že odměňujeme ty umělce na základě ceny originálu. Některé naše tisky stojí tři tisíce, ten nejdražší, který máme, stojí osm tisíc.

Cenu originálu si nastavuje umělec sám?

Určování cen originálu je kapitola sama pro sebe, ale děláme to na základě dohody s umělcem. Víme, za kolik se daná díla podobných velikostí prodávají.

Jaký je váš nejprodávanější nebo nejpopulárnější kus? Dá se to říct?

Ano, dá se to určitě říct, protože jeden už máme opravdu pryč.  To znamená, že těch sto kusů je prodaných.  Bylo to dílo od Martina Krajce.  Samozřejmě nějaká díla se prodávají trošičku více. Kromě Krajce čeká podobný osud úplného vyprodání v následujících několika týdnech ještě dalších šest nebo sedm děl.  Proto jednou za dva měsíce přidáváme nové kolekce.

Zajímají se Češi o umění?

Jaký mají Češi k umění vztah, dokonce víme, protože jsme si na to nechali dělat výzkum.  Zásadní věc, která z toho výzkumu vyplývá, je, že 84% Čechů nejsou schopní vyjmenovat jediného žijícího českého umělce. Takže náš projekt má šanci na neúspěch.  My se snažíme umění zpřístupnit hlavně těm ne-sběratelům, těm lidem, kteří mají nějaké estetické vlohy, nebo se jim jednoduše líbí hezké věci, obklopují se designem a s uměním nikdy nezačali, jen kvůli tomu, že do toho nechtějí dát sto tisíc.

Sám jsi zmiňoval, že Češi moc neznají lokální umělce, myslíš si, že je to problém? Nebo jen stačí, aby se jim líbil daný kus a podle toho si jej buď koupí, nebo ne, bez toho aniž by znali, kdo jej vytvořil?

To je docela zajímavé myšlenkové cvičení, kde si nejsem úplně jistý, jestli na něj existuje nějaká jednoduchá odpověď. Nevím, jestli si lidé vybírají umění, respektive jestli platí za originály ve chvíli, kdy neznají umělce.  Skoro bych si tipnul, že to tak nebude.  Samozřejmě, že v tom našem modelu, se umělce snažíme představovat.  Ale na druhou stranu, jestli si nakonec ten člověk vybere spíš na základě toho estetického vnímání, než na základě toho, kdo je tím umělcem, jakou má kariéru, tak to je taky možnost. Není na to jednoznačná jednoduchá odpověď.

Jaký máš názor na investice do umění? Investuješ do něj sám s tím, že se ti do dvaceti let může zhodnotit?

To je dobrá otázka. Peníze jsem investoval do projektu jako takového, ale těším se, až začnu sbírat i ta originální díla, ale to se nám nejdřív musí projekt ještě více rozjet, aby se nám peníze začaly vracet. Investice do umění jsou validní, ale zároveň je potřeba si říct, jakou od nich očekáváte návratnost. Umění si nemůžete jen tak koupit a pak prodat. Takhle to nefunguje. Je potřeba si jej pořídit až ve chvíli, kdy víte, že jej nemusíte ihned prodávat dál.

Dále musíte počítat s tím, že umění nabývá na hodnotě až za nějakou dobu.  Záleží také na tom, jak se posouvá kariéra toho daného umělce. Musíte mít promyšlenou investiční strategii. Na druhou stranu, investujete do něčeho, pokud samozřejmě už nejste velký institucionální investor nebo velký soukromý sběratel, tak vám to dělá ohromnou radost, což je na tom to nejlepší a nejzábavnější.

Jak je to s nabýváním na hodnotě u současného umění?

Současné umění hýbe trhem ze všeho nejvíce. U nás se k tomu blížíme a myslím si, že je to rozhodně zajímavá investice, která se má velikou šanci zhodnotit, ale je potřeba být stejně jako u každé jiné investice opatrný.

V čem dělají Češi největší chybu při nákupu umění?

Jakou děláme největší chybu? Nevím, jestli můžeme najít vůbec nějaké chyby.  Myslím, že je hezké, když si vůbec někdo kupuje umění od současných umělců. Jako chybu bych možná viděla odkoupení takových děl, co najdou lidé na půdě a prodávají je za několik tisíc. Na druhou stranu, pokud se to kupujícímu líbí a dělá mu to doma radost, nemůžu to za chybu ani považovat.

Kromě 100ks máš ještě firmu Publishers.cz, kde se zaměřujete na videotvorbu a částečně na marketingové služby. Jak se díváš na ostatní marketingové agentury a na obor marketingu celkově, co pro tebe znamená?

To jsou zase ne-jednoduché otázky.  Ale Publishers vždycky byla normální reklamní agentura, která se specializovala na video obsah. Nicméně jsme vytvářeli celé reklamní kampaně nejen online, ale i v televizi. V jednu chvíli z toho byl opravdu kolos, ale ten nám spadl s covidem. Jsme jedna z těch firem, pro které COVID nebyl vůbec jednoduchý.  Můj vztah k marketingu je veskrze pozitivní. Dlouho jsem se mu věnoval z pozice agentury, kde jsme radili klientům, kam investovat peníze tak, aby se jim vrátily. Momentálně to vnímám z té druhé strany. 100ks je můj první e-commerce projekt, takže je zajímavé a zábavné to prožívat z té druhé strany. Jsem sám sobě agenturou i klientem a je to náročné.

Jak se ti pracovalo s klienty?

Musí to být vždy nějaký profesionálně nastavený vztah.  Na jedné straně je klient,  na druhé agentura. Jsem z takové starší školy, kdy zastávám názor, že agentura dělá, co se jí řekne.  Ale zase na druhou stranu, vždy musí stát za svým názorem.

Jakou strategii volíš při vyjednávání s klienty nebo i se zákazníky či kurátory?

Nikdy jsem nějak extra nevyjednával, protože jsem se snažil o to, aby nabídka mluvila sama za sebe.  V agenturním byznyse to bylo o tom, že jsme měli třeba skvělou kombinaci kreativní činnosti a ceny a potom jsme o tom dál nevyjednávali.  Bylo to o tom, že buď to klient takhle chce, nebo ne.  Vyjednávání s kurátory také není nijak složité. Pro všechny umělce máme stejnou smlouvu, kde se mění jen drobnosti. Takže neštěstí jsem to nikdy nemusel řešit.

Jakým způsobem spravujete ve firmě finance?

Máme na to účetní firmu, která se nám stará o všechno. V týmu je i kolegyně, která zajišťuje veškerou administrativu, která s tím souvisí.  Já mám v podstatě alergii na papíry a snažím se tomu vyhýbat, jako co nejvíc to jde.  Snažím se od toho maximálně oddělit, což je jedno z nejlepších podnikatelských rozhodnutí, co jsem kdy udělal. Člověk musí umět delegovat. Mikro-management je cesta do pekla.

Jaké využíváte ve firmě interní systémy?

Před pár lety jsem objevil Trello a zůstal jsem u něho. Vyhovuje mi na všechny moje potřeby, protože úkolů není milion, abychom to museli řešit nějak komplexněji.  Na komunikaci už ani nemáme Slack, ale přišli jsme kompletně na WhatsApp.

Proč jste odešli ze Slacku?

V rámci redukce nástrojů, které nutíte vaše zaměstnance používat.  Protože WhatsApp  používají defaultně. Stačí, že si vytvoří pracovní skupinu a nemusí do toho plést další aplikace.

Jaké předpoklady by měl mít začínající podnikatel?

Pevné nervy, aby to vydržel.  Cesta je klikatá a ne vždy jednoduchá. Nejdůležitější je být dostatečně psychicky odolný, připravený na neúspěchy a pády, ze kterých je potřeba se oklepat co nejdříve.

Zažil jsi sám syndrom vyhoření?

Ne, že bych ho měl diagnostikovaný, ale pocitově jsem ho měl několikrát. 

Máš nějaké zkušenosti s investováním?

Ne. Investuji do svých vlastních projektů.  To je můj přístup k investování.  Asi není úplně nejsprávnější, ale já věřím, že vždycky to, co dělám, bude mít ten největší úspěch.

Jak bojuješ se stresem?

Mám tříletou holčičku, která mi s tím hodně pomáhá, a hodně chodím pěšky, kudy to jenom jde.  Zároveň chodím, i když potřebuju vymýšlet nové věci. Vlastně nic nevymýšlím, při sezení u stolu, jen v pohybu.

Jak řešíš konfliktní situace?

Je to sice klišé, ale snažím se jim maximálně předcházet, protože je nemám rád.  Když něco takového nastane nebo nastalo v minulosti, tak je hlavně důležití to řešit věcně a co nejsrozumitelněji.

Myslíš si, že jsi spíš střídmý na lidi, nebo ráznější?

Dříve jsem byl určitě rázný, ale teď jsem výrazně víc pohodový.

Co myslíš, že to změnilo? Dcera?

Určitě také, ale i věk.  Když podnikáte delší dobu, zjistíte, že se nemá cenu rozčilovat nad každou blbostí.

Jak vypadá time management podle Jakuba Svobody?

Ráno po cestě do práce si shrnu, co bych chtěl jednoznačně v ten den udělat a snažím se to dělat tak, aby to byly věci, které mohu reálně zpracovat. Nemám na to žádný nástroj, jen si diktuju poznámky do telefonu po cestě do práce.

Kým by ses chtěl stát na jeden den?

Zajímalo by mě období první republiky. Bavilo by mě být při natáčení prvních filmů v barrandovských ateliérech.