Fotbalové kluby v roli podnikatelů: Jak se točí peníze v českém fotbalu | Alex Zbur

Fotbal je jeho vášní, ale i zaměstnáním. Alex Zbur založil před osmi lety Fotbalovou akademii, kde pracuje s dětmi tak, aby byly sportovně všestranné. „Fotbalová akademie byla jasným cílem, protože fotbal je mým koníčkem. Sportovní akademii jsem zase založil kvůli atletice a plavání,“ říká. Největší rozdíl mezi českými a zahraničními hráči vidí v přístupu trenérů a jejich taktikám. Jaké názory má Alex na simulanty, nebo co je zásadní při řízení tohoto typu podnikání se dočteš v následujícím rozhovoru.

Nebaví tě číst? Koukni na rozhovor!

Mohl bys popsat obě sportovní akademie, co máš, proč zrovna dvě?


Obě akademie vznikaly po dlouhodobém rozhodování, kam bych chtěl směřovat svůj pohled na sport. Asi dvacet let jsem trénoval v ligovém mládežnickém oddíle a měl jsem na konci trošku jiný pohled na práci s mládeží. Obecně si myslím, že v té době se v Čechách s mládeží nepracovalo úplně ideálně, což se v poslední době hodně změnilo k lepšímu. Proto jsem založil fotbalovou akademii a následně akademii sportovní.

V podstatě fotbalová akademie byla jasným cílem, protože fotbal je mým koníčkem. Sportovní akademii jsem zakládal z důvodu zaměření na mládežnickou všestrannost. Chtěl jsem, aby tam byla atletika, plavání a fotbal jako doplněk do doby, kdy se děti rozhodnou pokračovat v jednom z těchto sportů naplno. Takže jsem se rozhodl provozovat sport s dětmi do deseti let všestrannou činností a následně po tom desátém roce požadujeme, aby se děti rozhodly pro aktivitu, kterou budou následně dělat už naplno.

Zmiňoval jsi plavání, atletiku a fotbal, ale máte ještě nějaké jiné sporty, ke kterým se snažíte děti vést?


Základ sportovní kariéry každého dítě by měla být atletická průprava a proto i fotbal od útlého mládí, řekněme od čtyřech, pěti let směřujeme k tomu, abychom ho dělali na jejím základě. To znamená, že se nevěnujeme tolik jen fotbalu, ale hlavně se snažíme rozvíjet děti všestranně, co se týče atletiky, protože dneska fotbal a pravděpodobně veškeré kolektivní sportovní hry směřují do rychlosti – do toho, že je potřeba, aby děti byly velmi dobře připraveny atleticky.

Jaké jsou u vás věkové kategorie?


Děti od čtyř let, ale nabíráme i děti v pozdějším věku. Jsme rádi za každé dítě, které k nám přijde sportovat.

Do kolika let děti zůstávají ve Fotbalové akademii, jaké procento dětí přestoupí do nějakého klubu a jaké procento dětí skončí s fotbalem nebo se sportem úplně?


Největší odliv dětí je v tom nejmenším věku, protože častokrát ani rodiče ještě nevědí, co všechno to obnáší a hlavně ani dítě neví, jestli ho to bude bavit. To znamená, že největší odliv dětí je po náborech během prvního roku. Za osm let působnosti už se nám podařilo postavit i starší dorostence, to znamená, současné době je to ročník 2004. Dnes máme všechny věkové kategorie od školičky až po starší dorost a příští rok se chystáme otevřít i muže.

Takže máte momentálně takovou směsici věkových kategorii od tří let do nějakých dvaceti?


Přesně tak od tří let do devatenácti, s tím, že ta nejstarší kategorie hraje nejvyšší pražskou soutěž. Už se nám do ní podařilo probojovat.

Kolik procent z těch starších přestoupí do lepších klubů, případně kam?


Záleží na ambicích. Častokrát jde o ambice rodičů. Když už nám někdo odejde, tak je to většinou do velkých českých klubů, na což jsme velice pyšní. V současné době máme dva odchované reprezentanty, to znamená do ligových, do extraligových klubů už se nám podařilo některé fotbalisty vychovat. Do průměrných klubů v Praze nám děti neodchází, řekl bych, že to je výjimečné.

Ve fotbalu je známé, že přestupové částky za hráče jsou většinou nesmysl. Jak to funguje v mládežnickém fotbalu?


Záleží na dané situaci, jaká panuje mezi kluby. Nicméně hráči od deseti let nahoru spadají pod tabulkovou taxu, která je daná FOTB. A co se týče nás jako amatérského klubu, tak od nás hráči, pokud se za ně platí, neodcházejí za vysoké částky. Pohybují se do třiceti tisíc korun v dorosteneckém věku. Samozřejmě pokud hráč odchází mezi profesionální celky, tak je částka mnohem vyšší. Je to podmíněné profesionální smlouvou a my jsme amatérský sportovní klub.

Říkáš, že je to dané tabulkovou taxou. Když je ale někdo nadaný, můžeš si říct i víc peněz?


Víc si neříkáme v žádném případě. Hodně hráčů pouštíme zadarmo, ale je to o spolupráci mezi oddíly.

S jakými kluby spolupracujete?


Pokud se jedná o ligové oddíly, pouštěli jsme kluka do Plzně, ne do Viktorky, ale do Petřínu Plzeň, ale v rámci Prahy jsme schopni se domluvit s jakýmkoliv ligovým oddílem. Teď máme kluka v extraligovém oddíle, v U19, což je poměrně úspěch. Hraje tu nejvyšší celorepublikovou soutěž. Ale je to opravdu o domluvě.

Co všechno obnáší tvoje práce?


Když jsem akademii zakládal, uvažoval jsem hlavně sportovně. Jenomže papírování vám zabere mnohem více času, takže v podstatě každý den je to taková  kancelářská práce. A ta sportovní část už je jenom taková třešnička na dortu.

Co je tvojí největší pracovní starostí?


Největší starost je asi zajištění tréninkových ploch, protože v Praze a vůbec v celých Čechách je velký problém s tréninkovými plochami pro mládež. Před osmi lety jsem si uměl představit, že bude výhra jednou na vlastním stadionu. Bohužel jsme v podnájmech. Doufám, že se jednou dostaneme k nějakému vlastnímu fotbalovému stánku. Ale jinak je všechno dobré. Máme skvělý tým trenérů, pozitivní atmosféru v klubu. Starší dorostenci vedou největší pražskou soutěž, což si myslím, že je velký úspěch, když vezmu, že spousta klubů nedokázala za stoletou historii ani postavit všechny kategorie. Takže všechno dobré, jedeme a díváme se na to pozitivně.

Máš dvě akademie, jedna je Fotbalová akademie Alexe Zbura, další je Sportovní akademie Praha a jedno je sróčko, druhý je zapsaný spolek. Proč?


V době, když jsem to zakládal, jsem vůbec neměl ponětí, jak to funguje s dotacemi. V podstatě jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Ale bez nich bychom vůbec neexistovali. Až posléze jsem zjistil, že s.r.o. nemá nárok na dotační program, takže z toho důvodu jsme založili spolek. Druhým důvodem byla již zmíněná všestrannost. Chtěli jsme i atletiku a hlavně dětem nechat klid na to, jestli se rozhodnou jít fotbalovou cestou nebo ne. Všestrannost je pro nás důležitá. Nicméně jsem si všiml, že někteří rodiče jsou přehlcení všestranností a jejich děti mají každý den nějaký sportovní kroužek. To si nemyslím, že je úplně cesta. Je potřeba u dětí rozvíjet i jiné věci, jako je vztah k přírodě či kultuře.

Jaký je rozdíl mezi amatérským a profesionálním klubem?


Profesionální kluby hrají první ligu, druhou ligu a mají profesionální licenci. Zbytek jsou amatérské kluby.

Jaký je průměrný plat českého fotbalisty, který hraje první ligu?


Je to hodně individuální, samozřejmě nejvyšší trend určují naše největší kluby, jako jsou Sparta, Viktoria, Slávia. Tam si jsou hráči schopni vydělat největší peníze. Myslím si, že ty platy můžou být až do tří milionů korun.

Kolik by to mohlo být v té nejmenší české lize?


Řádově deseti tisíce korun. Určitě to není to, co si myslí široká veřejnost, že se jedná vždy o stovky tisíc.  Není jednoduché to financovat. Myslím si, že skutečně jsou to i řádově desítky tisíc korun, za co ti kluci dneska hrají. Takže jejich sen je se dostat do jednoho z těch velkých klubů, které se jmenoval, anebo do zahraničí.

Když jsme teď u toho financování, jakým způsobem je financována vaše akademie?


Samozřejmě nezanedbatelným přínosem pro jakýkoliv sportovní oddíl jsou příspěvky od rodičů, a potom se jedná o státní podporu z různých dotačních programů. Mezi nejdůležitější z nich patří program Můj klub a v Praze vzhledem k tomu, že začal velmi dobře fungovat Pražský fotbalový svaz, tak podpora od Pražského fotbalového klubu je dobrá. Zastáváme filozofii, že nechceme až tak pracovat s velkým počtem hráčů, protože jsme přesvědčení, že je lepší pracovat v menším kolektivu. Takže příspěvky od rodičů jsou skutečně nápomocné. Máme ale i dost dětí, které mají nějaké úlevy, protože jsou ze sociálně slabých rodin a chceme je u sportu udržet.

V čem se liší aktuální generace od té předchozí?


Myslím si, že je to hodně dané výchovou. Dnes se razí trend liberální výchovy. Je vidět i to, že mají kolektivní smýšlení malinko menší, nebudu říkat ani tak děti, jako spíš rodiče. Mnoho rodičů si neuvědomuje, že dávají dítě na kolektivní sport. Rodiče mají i jiné zájmy, chtějí, aby děti dělaly jiné koníčky, ale bohužel se nám v poslední době stává, že některé děti na utkání chybí. Není příjemné, když trenér nominuje osmnáct hráčů a přijede mu jich dvanáct. A samozřejmě, že v profesionálních oddílech tyhle problémy mají menší, protože tam už dávají děti ambicióznější rodiče. Byť si myslím, že my fungujeme ještě dobře.

Jakým způsobem se vyvinula fotbalová a sportovní výchova v Česku?


Dnes je móda hodně kritizovat, ale když sleduju vývoj mládeže za posledních osm let, co jsem akademii založil, tak vidím pozitivně především Prahu. Jenže tady je vývoj diametrálně odlišný. I když se stále potýkáme s nedostatkem trenérů, vidím, že jejich kvalita stoupá. Pražský fotbalový svaz za posledních osm let navýšil počty dětí a ve fotbale se teď šikovných malých dětí pohybuje opravdu hodně. S vyspělými kluby v Evropě dokážou ale děti udržet krok jen do určitého věku, pak je ztrácíme.

Proč je ztrácíme?


Je to takové klišé, hodně se o tom mluví. Zásadní problém v tom, že trenéři hrají na výsledek a potlačují individuální dovednosti svých hráčů. Dá se to nazvat egem. To si myslím, že je zásadní rozdíl mezi námi a vyspělou Evropou. Myslím si, že tam se nehraje na výsledky. I v těch pozdějších kategoriích, to znamená od U15 do U19, je hra na výsledky na daleko menší úrovni než tady. Měl jsem možnost navštívit některé zahraniční velké kluby v rámci stáže, kde jsem viděl, s jakou profesionalitou se s hráči pracuje, a právě tam mě přesvědčili, že jediná cesta, jak vychovat top fotbalistu je, aby se v pozdějším věku uhnulo od výsledků. Aby se opravdu hrálo pokud možno, nebo aby ten důraz byl kladen na hrací činnost jednotlivce.

Takže ty vidíš jako lepší, když se třeba prohraje 3-0 nebo 3-1, ale každý z těch hráčů hraje dobře, udělá sice nějakou chybu, ale rozvíjí svoji individuálnost. Lepší prohrát, ale ať každý si zahraje to svoje?


Jsem přesvědčený, že nejlepší alternativa je vyhrávat tím správným způsobem.

Jaký způsob to je?


Když dokážeme do herního systému přenést kreativní prvky jednotlivců, prostě kvalitní hru, kterou dnes hraje Evropa, například moderní trend je hrát po zemi náběhy obránců. Přijde mi, že v Čechách je to spíš boj než fotbal.

Když jsi to zmínil, co říkáš na simulování v profesionálním fotbale, protože je celkem časté…


Jsem přesvědčený, že hodně záleží na realizačním týmu, který má na daného hráče různé páky. Samozřejmě rozumím, že jsou některá utkání tak důležitá, že realizační tým nebo hráč sám sáhne po této taktice. Osobně to úplně nesnáším. Nelíbí se mi to, je to i o mentalitě hráče, která je nastavená nějakou výchovou. To znamená, že pokud se od útlého mládí klade důraz na hráče, aby neležel na zemi, aby stál, aby nesimuloval, tak to dělat nebude. Zase je to o práci trenérů.

Kdo si myslíš, že je aktuálně v top výkonnostní formě v českém fotbale? A kdo v Evropě?


V Česku trend momentálně určuje Viktorka Plzeň, to prostě víme, to vidíme. I když se jí nedaří být v lize mistrů. Tam je vidět propastný rozdíl mezi českým fotbalem a Evropou. Samozřejmě jsou kluby jako Paris Saint-Germain, který mají v podstatě nevyčerpatelný rozpočet, takže si koupí koho chtějí.

S českými fotbalovými organizacemi bývá spojováno mnoho kauz, jaký máš na to názor?


Moc do toho nevidím. Mrzí mě to, protože se tím ubližuje českému fotbalu. Sám vidím názory rodičů, kteří své děti nechtějí na fotbal dát, protože čtou hodně negativních zpráv. Ale myslím si, že by si měli uvědomit, že to dítě chce hrát fotbal. Navíc jde stále o nejpopulárnější hru na světě.

Jak velká je váha Fotbalové asociace České republiky?


Zastřešuje v podstatě celý fotbal v Čechách. Je nejvyšším orgánem fotbalu v Čechách. Spolupracují s krajskými organizacemi, například v Praze jde o Pražský fotbalový svaz. K nám do akademie se asociace v podstatě nedostane, protože my spolupracujeme s krajským fotbalovým svazem a myslím si, že to tak je i v jiných krajích. Ale co je důležité, je výchova trenérů a vzdělávací program pro trenéry, které dává asociace dohromady a dle mého názoru je to nastavené dobře.

Jak děti přistupují k tréninku u vás v akademii?


To je individuální. Hlavní element je trenér umí nastavit tým tak, že to děti baví a fungují, tak fungují i rodiče.

Co bys vzkázal lidem, kteří chtějí podnikat ve sportu?


Každého, kdo by chtěl touto cestou jít, tak upozorňuji, že je to těžká řehole. Znamená to věnovat se fotbalu od neděle do neděle. Nejkrásnější na tom jsou ty děti.


Warning: Undefined variable $displayForm in /data/web/virtuals/3598/virtual/www/domains/freshstart.cz/wp-content/themes/freshstart-theme-1.0.1/single-post.php on line 71

|