Studentská léta prožil v několika zemích, dnes lozí na pětitisícovky

Podnikatel Petr Kovařík studoval vysokou hned v několika zemích. Španělsko, Anglie nebo třeba Turecko. Rád na tu dobu vzpomíná. Naučila ho disciplíny a určitému zvládání time managementu, které si s sebou nese dodnes.

Nebaví tě číst? Koukni na rozhovor!

Co jste vystudoval a jaká byla vaše studentská léta?

Miluju studentská léta. Dohromady jsem žil v zahraničí deset let. Kvůli zaměstnání mojí maminky jsem studoval v sedmi různých základních školách, včetně ruské v Číně, kde byla tvrdá disciplína, která možná ve mně zůstala dodnes. Byly tam různé národnosti s prapodivnými jmény. Museli jsme vždy vstát a oslovit učitele jménem. Pokud jsme jej řekli špatně, tak jsme stáli celou hodinu.

Po základní škole jsem se vrátil do Česka. Vystudoval jsem sportovní gymnázium, kde jsem hrál basket. Ve třeťáku jsme dostali jiného trenéra, který vyhodil osm kluků z jedenácti na základě sportovních výsledků. To se nelíbilo mojí mámě, která byla vždy bojovnicí a napsala na ministerstvo školství. Nakonec nás nechali v tzv. odpadlické třídě, kde se k nám přidali samí úspěšní sportovci. Takže v závěru jsme se stali super třídou a učila nás zástupkyně ředitele.

Na vysokou školu jsem šel na technickou fakultu na zemědělce v Praze. Díky této škole jsem se dostal do Valencie na Erasmus. To byla super zkušenost. Rozhodl jsem se cestovat dál. Neuznali mi skoro žádné předměty, takže jsem pak studoval dva semestry zároveň v individuálním programu jedenácti předmětů. Tehdy jsem měl odjet na Sumatru, kde jsme měli zjišťovat, jak se tam chovají kapři a znovuobnovit prodej Zetoru. Po ukončení semestru jsem odjel do Anglie, abych si zlepšil jazyk.

Na Sumatře byly obrovské vlny tsunami. Takže jsem nakonec neodletěl. Pak jsem ještě studoval v Turecku. Absolvovat vysokou školu mi nakonec trvalo šest let. Bylo to super.

Byl jste pilným studentem?

Na střední ne, tam mě štvali učitelé a dokonce jsem měl nejhorší průměr z celého třetího ročníku. Učil jsem se, když jsem viděl autoritu. První dva roky na výšce ano, pak už zase ne, protože jsem hodně cestoval a měl jsem toho moc. Byla to hektická studentská léta. Umím tři jazyky a jsem spíše humanitně schopný.

Byl jste párty člověk?

Záleželo, ale čtvrťák/páťák jsem si užil. Do toho jsem pracoval. Vždy jsem dělal, co jsem chtěl, nepodléhal jsem tlaku okolí. 

To jste musel mít dobrý time management.

Asi ano. Do té doby, než jsem poznal Silvii, která je Vodnář a velice chaotická žena, jsem byl velice disciplinovaný. Dnes je tomu tak stále jak ve firmě, tak při sportu. 

Kam jezdíte na dovolenou?

Jsem hodně akční. Miluju hory. Teď jsem byl v Mexiku, kde chodím do pětitisícovek, tam se člověk potká s pokorou. V příštím roce bych chtěl jít na Aconcaguu, která se nachází mezi Chile a Argentinou, která má necelých sedm tisíc. Samozřejmě, že pokud si dám takto do těla, jsem schopen pár dní relaxovat u moře. Na univerzitě jsem plaval, takže i u moře plavu tak dva až tři kilometry denně, je to pro mě odpočinková aktivita. U toho si dám koktejl a dobré jídlo. Navštívil jsem asi čtyřicet pět zemí. Rád jezdím pryč na delší dobu, třeba na měsíc. Často jezdíme do Kolumbie skrz čokoládu, kde chodíme na vulkány.

Jak trávíte volný čas?

Každý den, když si najdu čas, tak cvičím, běhám. Dříve jsem hrál basket, dneska se přikláním spíše k plážovému volejbalu. Na to, abych si četl doma knížku, musí pršet. Rád si dám odpolední siestu a zdřímnu si. Mám dvě děti, kterým se snažím dávat každý den pozornost. Mám extrémně plné dny. Rád se potkám s lidmi, se kterými něco sdílím, a probíráme otázky, co nás trápí. Dříve jsem četl více knih, hlavně v originále.

Máte nějaké místo, kam byste se chtěl podívat?

Toho je tolik. Chtěl bych znova do Japonska. Dokázal bych si představit návštěvu Laosu, Kambodži, Vietnamu, těch míst je spoustu.