Jak zvládat práci a studium dohromady? 5 tipů na odpočinek od Rivy

Byznys žena Riva Karo byla pilnou studentkou. Největší změnou jejího života bylo, když si uvědomila, že může dělat přesně to, co chce. Jak podle odbornice na zdraví životní styl skloubit studium a práci a jak vypadá kvalitní odpočinek se dozvíš níže.

Jaká byla tvoje studijní cesta?

Vždy jsem chtěla mít vizi toho, co budu v budoucnu dělat. Už na základce jsem přemýšlela o žurnalistice, pak mě ale začala bavit chemie. Držela jsem se tedy myšlenky, že půjdu na farmacii. Prvně mě ale čekala střední škola, Všichni mě nutili do gymnázia, kam jsem nechtěla. Ale jak to v životě bývá, když řeknu slovo nikdy, tak se pak většinou stane to, co jsem nechtěla. Šla jsem tedy na gymnázium v Kralupech nad Vltavou, kde jsem žila.

Na základce jsem byla šprtka a myslela jsem si, že mi všechno hezky půjde, což se nestalo. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a z jedniček a dvojek se staly spíše trojky a občas i čtyřky. Měla jsem pocit, že nejsem tak dobrá, jak jsem chtěla vždycky být, protože jsem svoji hodnotu tvořila na základě školních výsledků. To je samozřejmě špatně.

Nakonec jsem opustila chemii i sen o farmacii. Šla mi ale biologie. Rozhodla jsem se tedy jít na zemědělku a studovat výživu a potraviny. V té době měla zemědělka špatnou pověst, takže jsem si nebyla jistá, jestli tam mám jít. Nakonec mě přesvědčil program mého oboru. A zase jsem si myslela, že to bude jednoduché.

Po nástupu na vysokou nastalo prozření číslo dva, kdy jsem zjistila, že ji nevystuduju s prstem v nose. Rozkoukala jsem se a nakonec jsem to doklepala i s dobrými výsledky. Po bakalářských státnicích se mi nechtělo pokračovat, ale nakonec jsem do toho šla. Teď jsem měla mít státnice a stát se inženýrkou, ale zase se mi potvrdilo říkání slova nikdy a musela jsem to odložit semestr.

Jak jsi trávila roky na výšce? Máš nějaké rady, jak se učit?

Každý si musí najít svůj systém. Já jsem byla vždycky dříč, protože jsem nebyla nadprůměrně chytré dítě. Byla jsem zvyklá se učit, věnovat tomu čas a odmakat si to. Na druhou stranu jsem to dělala trochu tupým stylem, kdy jsem se látku biflovala bez kontextu, jen abych ji zvládla. Většinou jsem si rozpočítala počet stránek na dny, hodně jsem si podtrhávala a dokola opakovala jak kolovrátek. Teď ke konci studia jsem zjistila, že mi vyhovuje poslouchat nahrané přednášky.

Jak jsi zvládala práci a studium dohromady?

Ze začátku to bylo vždy chaotické, ale časem si to sedlo. Na to si vždy vzpomenu, když se mi toho v životě děje moc, že to není trvalé, protože to přejde. Myslím si, že takový přirozený šrumec mi vyhovuje.

Byla jsi párty ženou?

Ani ne. Nevyrůstala jsem v Praze, takže mě to ani nelákalo. Na střední jsem měla přísný režim a nikam jsem nemohla. Když jsem se přestěhovala do Prahy, tak jsem chodila do hospody, ale kluby a bláznivé opíjení mě nikdy nechytlo. Vzhledem k tomu, že jsem měla spoustu práce, tak jsem upřednostňovala, když za mnou domů přijela kamarádka na víno. Kluby a velké párty nikdy nebyly mým šálkem kávy.

Co bylo zásadní věcí, která se ti v životě stala a ovlivnila tvůj život dál?

To zásadní se odehrálo poměrně nedávno. Za prvé jsem přes noc získala do života dvě malé děti, což mi zásadně změnilo život a za druhé to bylo, když jsem přišla na to, že opravdu nic nemusím. Měla jsem v životě milníky, kterých jsem musela dosáhnout, ale ty pak způsobily hrozný tlak na výkon. Žila jsem v tom, že jsou věci, které nemohu změnit, ale to není pravda. Můžu změnit úplně cokoliv a nic nemusím.

Došla jsem na to až díky mému muži. Krásný příklad je změna mého jména, které se mi nikdy nelíbilo. Nikdy mi nesedělo a necítila jsem se s ním komfortně. Zjistila jsem, že stačí pár formulářů a můžete si ho změnit. Je to taková dennodenní připomínka toho, že nic není neměnné. Teď už vím, že když mi v něčem není dobře, můžu z toho odejít.

Jak trávíš svůj volný čas?

Aktivit mám hodně. Záleží ale na tom, co se mi odehrává v životě. V posledním roce to bylo hodně hektické, takže i aktivity, co vyhledávám, jsou klidnější. Ráda cvičím jógu, přistupuji k ní jako k něčemu, co mi dělá dobře. Miluju trávit čas se svojí rodinou a našimi psy. Bydlíme na vesnici u lesa, takže můj nejoblíbenější odpočinkový okamžik je, když ráno vyjdu na procházku do lesa, kde je naprostý klid.

Máš nějaké životní motto?

Já na to moc nejsem, ale myslím si, že se se mnou pojí přísloví „nikdy neříkej nikdy“.

Jak trávíš víkendy?

Část rodiny máme od Orlických hor, takže tam jezdíme poměrně často. Ale momentálně se snažíme vyčlenit si i nějaký víkend bez předem určeného programu.

Co dovolená?

Rádi cestujeme. Minulý rok děti vymyslely, že pojedeme na dovolenou karavanem, tak jsme jeli do Švýcarska. Já miluju organizaci a plán, tohle byl opak. Nevěděli jsme, kam přesně pojedeme, co chceme vidět, bylo to spontánní a hezké. Upřednostňuji aktivní dovolené. Jako dítě jsem jezdila do Tater. Teď jsem byla poprvé v Dolomitech a byla jsem nadšená. Zároveň se ráda vyvalím u moře.

Máš nějaký spolehlivý trik na uklidnění se, když toho máš v hlavě moc?

Jsem psací typ a to mi pomáhá. Mám obří sešit, kam si píšu vše, co musím udělat. To mi pomáhá nebýt tak pod tlakem, že zapomenu něco udělat. A další věc je dýchání. Zní to sice hrozně primitivně, ale my fakt moc nedýcháme. Pořád spěcháme. Zhluboka se nadechnout během dne mi hrozně pomáhá.

V čem vidíš benefity kvalitního odpočinku?

Když je člověk odpočatý, je mnohem spokojenější a výkonnější. Bez odpočinku baterka dochází. To je jak s telefonem, taky se musí dobíjet. K čemu nám bude to, že jsme odeslali o pár e-mailů navíc, když se pak zhroutíme. Jsem velký spáč. Když se nevyspím, jsem protivná. Potřebuji minimálně osm hodit.