Češi se podceňují, podnikání po padesátce má spoustu výhod

Margareta Křížová je byznys mentorka na volné noze. Zabývá se poradenstvím v podnikání a to především v oblasti akvizic, fúzí, poradenství start-upům, řeší obchodní strategie a zároveň vede akcelerátor na Newton University. V našem rozhovoru se věnujeme její mentorské cestě, jaké jsou rozdíly mezi českými a zahraničními podnikateli i proč lidem po padesátce doporučuje podnikat.

Jak jste přišla k mentorování?

Po padesátce jsem si řekla, že možná by bylo dobré zkusit něco jiného a jestli bych to dala sama. Byl to poměrně odvážný krok, řada lidí mi říkala, že tohle hodné holky nedělají. Myslím si, že spousta lidí, kteří váhají, jestli v půli života, když tedy budu předpokládat, že se dožiju sta let, udělat tuto otočku, tak doporučuju ji udělat. Mentorem jsem se nestala ve třiceti. Mentorem se člověk musí nebo může stát, až když má něco odžito a nabere nějaké zkušenosti.

Jak jste to měla se vzděláním?

Nejdříve jsem vystudovala mezinárodní a vnitřní vztahy se zaměřením na diplomacii a potom jsem šla studovat MBA – obchodní strategii a marketing.

Koho jste mentorovala či mentorujete?

Hodně mentoruju v rámci akcelerátoru, ale jsou i lidi, kteří chtějí průběžný mentoring mimo akcelerátor. To jsou moji klienti. Nejčastěji jde o firmy, řekněme, střední, středně velké, ale jsou to třeba i lidi, kteří se chystají založit byznys, anebo už ho mají, ale jsou na začátku a chtějí mít sparingpartnera, který jim trochu pomůže. U firem řešíme většinou nějakou obchodní strategii. Momentálně je potřeba, aby firmy byly schopné se změnit, reagovat na to, co se děje na trhu. Mentoring je jakousi řízenou diskuzí, protože když o těch věcech mluvíte s někým, kdo není ponořený do vaší firmy, tak kolikrát vykrystalizují právě nějaká řešení nápady, jak to dělat.

Soustředíte se pouze na český trh nebo máte i nějaké zahraniční klienty?

Většinou na český trh. I když mám pár zahraničních klientů, ale i ti podnikají v Česku.

Když už jsme u těch Čechů, jak si počínají v podnikání? Jak se změnili za tu dobu, co se věnujete tomuto oboru?

Dnes je určitě ve vzduchu i v mediálním prostoru chuť podnikat větší, než byla v devadesátých letech. Obrovským rozdílem je ochota přijímat investory. To znamená, že když dostanu investici, dám podíl ve firmě, což bylo v devadesátkách téměř nemyslitelné. Jestli jsou Češi dobří podnikatelé, se nedá jednoduše říci. Všechno je o lidech. Třeba v Americe je takový ten podnikatelský drive úplně nikde jinde, protože tam podnikatelská kultura je kontinuálně. Kdežto tady je až porevoluční. Můžeme se rozhlédnout u nás co se děje na ulicích, kdo tam je. Jsou tam lidi, kteří čekají s nataženou rukou, až jim někdo pomůže. Ale myslím si, že bychom našli podobné typy lidí všude na světě.

V čem podle vás dělají Češi největší chyby, v porovnání s americkými podnikateli?

Určitě se podceňují.  Američani jsou od školky vychováváni v tom, že jsou nejlepší. To tady samozřejmě není. Neustále tu převládá pocit, že bychom se neměli před ostatními moc vytahovat. Na druhou stranu tu jsou startupisti, kteří mají sebevědomí, u kterých si říkám, wow, chtěla bych mít desetinu toho, co oni.

Bojí se Češi neúspěchu?

Jasně. Na neúspěch se tady určitě pohlíží jinak, než třeba v Americe. Nežeňme to do extrému, že fuckup je něco báječného. Vždy je to nepříjemné. Můžete se na to dívat jako na příležitost. Samozřejmě záleží, jaký fuckup uděláte.

Nepřijde vám to zde už přehlcené start-upy?

No jasně. Ale jsou lidi, živnostníci, kteří vlastně dělají to samé, co ty start-upy, ale neříkají si tak. Spíš bych řekla, že jde o mediální masáž. Pořád se píše o úžasných start-upech, které dostaly miliardu, půl miliardy a podobné částky. Jenomže zde máme zónu těch, kteří dělají úplně obyčejné věci a jsou živnostníci. Klobouk dolů před nimi. Máte pravdu, start-upy frčí, ale já si myslím, že nyní spousta lidí přemýšlí, jak získat víc peněz. Takzvaný side hustle nebo vedlejšák je něco, co spoustu lidí jako nakopne něco založit.

Ve své práci se věnujete různým věkovým kategoriím. Jaké jsou rozdíly mezi podnikateli, co začínají v pětadvaceti a těmi po padesátce?

Je tam určitá míra rizik, které ti starší zvažují. Osobně jsem velkým propagátorem podnikání po padesátce, protože vždycky říkám, máte čas, nemusíte nikomu dělat svačiny, nemusíte s někým psát úkoly, je to úžasné. Když se podíváte na demografickou křivku, je evidentní, že u nás těch padesát plus bude a je hodně. Všechny generace by se spolu měly naučit spolupracovat. My nemůžeme říkat, že generace Z je hrozná. To, že nechcete mít závazky je super. Nemáte hypotéky, nikde se nevážete, máte volnost, svobodu, to je bezva. Na druhou stranu je dobré vzít v potaz, že my starší máme něco odžito a jistou životní moudrost. Už nás toho tolik nerozhází, protože jsme se potkali s blbcem a zažili nějaké neúspěchy. Takže si máme navzájem co nabídnout.

Co byste poradila podnikatelům či studentům pro lepší kontrolu jejich financí?

Základem je opravdu vědět, jak na tom jsem. Řada bank má v rámci online bankovnictví nástroje na správu financí. Pokud nejste multimilionář a nemáte x zdrojů příjmu, tak má velmi jednoduchý nástroj téměř každá banka. Aplikace jsou často založené na tom, že jste disciplinovaný a zaznamenáváte tam ty informace. Ale základem je vědět, jak na tom jste. Vědět, kolik potřebujete na živobytí, kolik máte příjem, a když ten příjem nestačí, tak vymyslet, jakým způsobem můžete nějaký další příjem získat.  Možností je opravdu hodně. Když si teď tady vymyslíme, že založíme nějaký byznys, tak ho můžeme zítra spustit. Informovanost je prostě nutností.

Kdybyste se mohla stát na jeden den kýmkoliv živým či mrtvým, tak kým by to bylo a proč?

Oprah Winfrey. Její příběh je pro mě velmi inspirativní.


Warning: Undefined variable $displayForm in /data/web/virtuals/3598/virtual/www/domains/freshstart.cz/wp-content/themes/freshstart-theme-1.0.1/single-post.php on line 71

|