Módní průmysl má svá specifika, říkají majitelky Pura Vida

Za značkou Pura Vida stojí majitelky Petra Buchtová Němečková a Petra Bartoňková alias Petruccya. Jsou z Brna, kde módní průmysl vždy kvetl. „Vyrábíme oblečení, které dodává sebevědomí a dobrou náladu pro holky a nově i pro kluky,“ říká Petruccya. Jejich pestrobarevné vzory nepřehlédnete. Začalo to u legín na běhání a postupem času rozšířily sortiment o sportovní podprsenky, mikiny, trička nebo třeba kabáty. Nově začaly šít i pro muže. 

Nebaví tě čtení? Koukni na rozhovor

Začátky

Petra: Seznámily jsme se v reklamce. Já měla na starosti pražskou pobočku a Petra brněnskou. Padly jsme si do noty. Peťa chtěla k sobě někoho, kdo jí bude pomáhat realizovat její vize. Řekly jsme si, že spolu nemusíme jen sedět u kávy a u prosseca, ale že bychom mohly začít i běhat. Následovalo shánění adekvátního oblečení. Nesehnaly jsme žádné legíny, co by se nám líbily.

Peťa krásně maluje a tak jsme si vytvořily vlastní. Pak už to šlo ráz naráz. Legíny na nás viděly kamarádky a hned je chtěly. Pak se přidaly jejich známé a postupně se nám rozjel byznys s oblečením. Původně jsme ale neplánovaly, že se budeme soustředit na módní průmysl. Chtěly jsme dělat obrázky, kryty na telefon, polštáře, drobné doplňky.

Proč Pura Vida?

Petruccya: To je název, který jsem si přivezla z Kostariky, kde jsem strávila dvanáct let. Když jsem se na své třicáté narozeniny vrátila zpět do Česka, byla jsem nešťastná z toho, jak je všechno šedivé a jak lidé se neusmívají. Chyběla mi latino atmosféra. A tak jsem začala tvořit barevné, snové věci s květinami. Ke všemu jsem přidávala tag Pura Vida, což je kostarický pozdrav. Na ostrově se vás nezeptají, jak se máte, ale řeknou pura vida, což pro ně znamená motivaci k dobrému dni. Jsme takoví ambasadoři dobré nálady v Česku.

Jak se vám pracuje ve dvojici?

Petra: Je to náročné, ale nutné. Každá z nás umí něco jiného. Já namaluji i jednoduché prasátko bez ocasu, takže tvůrčí část dělat nemůžu. Peťa je na to perfektní, ale zase to nezvládne vyrobit. V tuhle chvíli jsme jedna pro druhou nezbytností.

„V tuhle chvíli jsme jedna pro druhou nezbytností.“

Jak probíhá kreativní proces?

Petruccya: Není to jednoduché. Většinou přijdu s nápadem a musím o něm přesvědčit několik lidí, kteří mi oponují tím, že se to nebude prodávat. Ale já vím, že bude.

Petra: Je pravda, že v tomhle má Peťa fantastický úsudek. Ve chvíli, kdy stvořila naprosto neuvěřitelné růžové legíny s jednorožci pro dospělé lidi, tak jsem si říkala, jestli to myslí vážně, ale kolekci jsme pak vyprodaly během pár týdnů. Protože udělala jednorožčí legíny, které prostě nikdo jiný nevyrobí.

Takže máš oko na to, co na trhu chybí..

Petruccya: Vlastně nemám žádné oko ani vize. Dělám to, co chci já nebo moje okolí. Nevím sice, co chybí na trhu, ale vím, co chybí naší komunitě a podle toho se orientuju.

Co všechno vyrábíte?

Petra: Děláme oblečení i pro malé děti. Velikostně se pohybujeme od malých prťat až po velké holky. Začaly jsme s legínami, jenže v průběhu doby jsme zjistily, že je k nim potřeba tričko, nebo mikina. Pak jsme zjistily, že se soustředíme spíše na sport, ale chtěly bychom i jiné věci. Takže jsme začaly přidávat kabáty, šály, tuniky a doplňky. Nově děláme samolepky, plakáty, osušky a ručníky. 

Petruccya: Můj sen je vylézt z továrny do ulic. Chtěla bych dělat street artové projekty, interiérový design a dávat starým věcem nový život v podobě barev. A v neposlední řadě nám jde o art terapii, kterou jsem vystudovala. Myslím si, že síla barev je opravdu nedoceněná. 

Jaká témata zpracováváš?

Petruccya: Podle toho co prožívám. Když mám depku, odrazí se to i v mé tvorbě. To, že máme všude napsáno „jsem božská“ souvisí s tím, že i já si to potřebuji říkat každý den, protože nemám dostatek sebevědomí. Všechno to jsou témata týkající se mě nebo holek, kolem mě. Jsou to příběhy.

Jak vypadá proces výroby?

Petra: Prvně se nastříhají jednotlivé díly legín. Potisk tiskneme na velké tiskárně, poté se to celé musí zalistovat. Teplem a tlakem se přenáší barva materiálu a teprve poté se jednotlivé kusy legín sešívají dohromady. Děláme kus od kusu, nejsme fabrika. S každou věcí si hrajeme od začátku do konce. 

Petruccya: V každé velikosti navrhuju legíny zvlášť. Když má být určitý vzor na stehnu, tak tam bude ve všech velikostech. Mohu si to dovolit jelikož máme jednokusovou výrobu, což je v oblasti jako je módní průmysl rarita.

Petra: Peťa přesně ví, co kam dát, aby naše vzory nerozšiřovaly, ale spíše zužovaly.

Jak dlouho dopředu přicházíš nápady na nové kolekce?

Petruccya: Milionkrát jsme se to snažily systematizovat, vytvořit tabulku a mít návrhy na půl roku dopředu. Moje diagnóza je fascinace momentem, nedokážu se narvat do žádného systému. Máme kolekce, které jsou hotové dva měsíce před spuštěním, ale stává se nám, že potřebujeme mít něco ušitého během tří dnů. Portfolio, kterým doplňujeme legíny, je většinou hotové i na půl roku dopředu. Ale ty věci, co jsou pro nás typické, jsou často fascinované momentem.

Módní průmysl si žádá flexibilitu. Nově děláte i pánské oblečení..

Petra: To, že jsme začaly šít i pánskou kolekci se stalo nezbytnou nutností. Pořád jsme slyšely, že kluci jsou chudáci, protože nemají v oblečení tolik na výběr. Naše zákaznice prostě chtěly obléct své partnery do našich barev. Po čtyřech letech slibování jsme se do toho pustily.

Petruccya: Dělat pro chlapy byla výzva, jelikož vůbec nevím, jak myslí. Nakonec se ukázalo, že jsou mnohem odvážnější. První pánskou kolekci jsem mírnila a setkala jsem se s žádostmi o více barev. Kluci nemají takové mindráky, jako my. Chtějí prostě běhat a být u toho vidět. Na podzim jsme byli prodávat v Olomouci v obchodním centru, kde nás nikdo nezná, a většina zákazníků byli muži.

Co všechno obnáší práce s e-shopem?

Petra: Je to hodně náročné, proto nepodnikáme samy. Starají se nám o něj kolegyně. Musíte mít kvalitní fotografie i texty, aby bylo jasné, proč daný produkt vznikl.

Petruccya: Před třemi lety jsme založily Pura Vida gang, což je soukromá skupina na FB, kde tvoříme komunitu s našimi zákaznicemi, které reagují na moje výstřelky nebo jednokusovky.  Většinou jednokusové oblečení nedáváme ani na e-shop, protože je prodáváme v této skupině. 

Podle čeho nastavujete cenu?

Petra: Cena musí obsahovat všechny fixní náklady. Máme na to tabulky, někdy musíme uhnout s marží, protože není možné daný produkt prodat v České republice. Už tak jsme dražší, protože vyrábíme v Čechách, kde nikdo nebude pracovat za dolar na hodinu. Což je samozřejmě správně a podporujeme tak módní průmysl, ale obhájit cenu u koncových zákazníků je občas dost těžké. 

Módní průmysl obnáší jaká specifika?

Petruccya: Snad všechno je specifické. Vysvětlování z jakého je to materiálu, co to znamená, jaká je cena a proč. Druhá věc je, že my nemáme kolekce. Neděláme letní, zimní a výprodej. Vyrábíme v tak malém množství, že to ani není možné. Ani jedna z nás nevystudovala módní návrhářství, nejsme švadleny a nikdy předtím jsme nic nelisovaly. Všechny věci, co jsme do teď vyrobily byly pokus omyl. 

Petra: Snažily jsme se na to připravit. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodly, že chceme mít dílnu, tak jsme se přihlásily do kurzu šití. V životě jsme se nenasmály tak, jako tam. To, co jsme stvořily, bylo neuvěřitelné. Zjistily jsme, že my šít opravdu nemůžeme. Hledat v dnešní době švadlenu pak bylo jako hledat jehlu v kupce sena.

Proč nefotíte na profesionálních modelkách?

Petruccya: Protože jsme normální holky. Naše idea byla tvořit pro normální holky. Pro mě je Pura Vida životní styl, který nedokážu prodat na modelce, ale na našich kamarádkách, které ty věci ve skutečnosti nosí. Navíc všechny holky se chtějí hýbat a ne všechny vypadají jako modelky. Diskriminovat je jen kvůli tomu mi přijde šílené. Módní průmysl je ale místo, kde toto nevidíme často.

Petra: Přijde nám správné je podporovat a dodávat jim naším oblečením motivaci a sebevědomí.

„Všechny holky se chtějí hýbat a ne všechny vypadají jako modelky. Diskriminovat je jen kvůli tomu mi přijde šílené.“

Věnujete se mimo Pura Vidu i něčemu dalšímu?

Petruccya: Mám pár klientů z dob, kdy jsem pracovala v reklamce, se kterými stále spolupracuji. Dále se věnuji uměleckým projektům, jako jsou obrazy, ilustruju, věnuju se charitativním projektům. 

Plány do budoucna.

Petra: Momentálně pro nás kvůli celosvětové situaci není vhodná doba na rozšiřování. Soustředíme se na personalizovanější produkty a limitované kolekce, od kterých jsme v minulých letech upustily a chtěly bychom se k nim navrátit.

Petruccya: Jeden z cílů, který máme od začátku je vybudování art terapeutického centra v Brně. To je náš sen, že Pura Vida si pomůže tím, co dělá dnes, aby mohla vrátit sílu své komunitě. Duševní zdraví je v dnešní době důležitou otázkou.